A to kvůli nedělní akci nazvané Speciální prolínání, která propojuje svět handicapovaných sportovců s našimi vlastními limity. Vlastimil Harapes je totiž čestným předsedou Hnutí speciálních olympiád pro mentálně postižené sportovce. Zúčastňuje se v rámci svých možností všech jejich akcí.

Před slavnostním zahájením Speciálního prolínání mě sympatický herec a známý baleťák vítá s úsměvem na rtech a v dobré náladě ve zlínské zámecké kavárně, kde si spolu povídáme.

Na kterou filmovou či seriálovou roli nejraději vzpomínáte?
Před chvílí mě tu někdo „přepadl“ s tím, že se nedávno díval v televizi na film Panna a netvor, kde hraji zvíře po boku Zdeny Studenkové. Říkali mi, jak je to báječný film. Lidé jej mají hodně zažitý. Natáčení tehdy bylo bezvadné, skvělé. Moc rád na to vzpomínám. Snímek režíroval Juraj Herz, navíc podmanivá a skvělá byla i hudba Petra Hapky…

Co bylo při natáčení nejsilnějším zážitkem?
Film Panna a netvor mi uvázl v hlavě hlavně proto, že jsem tam málem uhořel. Chytl mi totiž omylem plášť, jak ničím coby nešťastné zvíře zámek poté, co Julie odejde. A samozřejmě si také dobře pamatuji na jízdu na koni s těmi obrovskými drápy, co jsem měl. Při natáčení někdo něčím bouchnul, kůň se splašil a dal se do běhu. Naštěstí jsem zahlédl větev, tak jsem se na ni pověsil a houpal se tam jako nějaký netopýr. Nakonec museli přinést štafle, abych mohl slézt. (smích)

Jaké pracovní plány máte? Co vás čeká?
Teď jsem dokončil natáčení pro seriál Čechovi režiséra Tomáše Magnuska. Hrál jsem tam profesora na vysoké škole, který měl takové nějaké komplikace se studentkou. Ale je to sranda. Jinak hraji už čtvrtým rokem v Divadle Semafor. Vždycky jsem tam chtěl působit, ale nakonec jsem byl u Národního divadla. A teď jsem už pár let tam, kde jsem si dříve plánoval být. Velice mě těší, že se tam můžu prezentovat vedle pana Suchého, který bude mít napřesrok úctyhodných devadesát let. Je pořád v úžasné formě, stejně jako Jitka Molavcová.

Zdržíte se ve Zlíně?
Bohužel nemůžu, ale doufám, že příště se mi to povede a přijedu na delší dobu. Dorazil jsem jen kvůli Prolínání, večer mířím na koncert do Dvořákovy síně v pražském Rudolfinu. Tak třeba příště…