Výstava s názvem Liberec IV. v Galerii U Rytíře je pokračováním příběhu, který začal v liberecké Malé výstavní síni v září 2006. Více v rozhovoru s Janem Mertou. Návštěvníci si ji mohou prohlédnout do 25. ledna.

Proč se výstava jmenuje Liberec IV. Byly už nějaké další Liberce?

Liberec IV. se týká konkrétních zážitků. Prožil jsem tu dětství do třinácti let. V dílech reaguji na velice konkrétní příhody. Ano, Liberec není osamocen. Jeden už tu byl před šesti lety, ještě když byla galerie v Domě fotografie. Pak jsem pokračoval velkým komplexem obrazů ve Vaňkovce v Brně a třetí výstava se uskutečnila v Praze. Čtvrtá to uzavírá zase tady v Liberci.

Liberec IV. je mnohem víc konkrétní než Liberec I.

Jaromír Typlt

kurátor výstavy Liberec I. v Malé výstavní síni (2006)

Byl jsem kurátorem Malé výstavní síně. V roce 2006 jsem Jana Mertu vyzval k této výstavě. Byl jsem rád, že mi ji odsouhlasil. Zvláště v té době patřil mezi nejvýznamnější a také nejnedostupnější malíře. Velmi málo vystavoval. Možnost udělat návrat do těchto rodných míst, to ho zlákalo, takže to odsouhlasil. Byl to jeden z největších úspěchů Malé výstavní síně. Za další úspěch považuji to, že měl potřebu na tu první výstavu navázat. Jediný obraz, který se vrací, je Olejový sokl, který byl logem výstav. Merta patří mezi zásadní umělce své generace a má můj respekt. Je to zázrak, že se k němu může Liberec takto vztahovat. Liberec I. Byl abstraktnější. Bylo tam méně figurálních a portrétních věcí. V určitém smyslu se ta výstava zkonkrétnila. Tím větší je to pak hádanka pro diváka. Je to osobní průzkum těch nejranějších zážitků a vzpomínek. Pokud přijde návštěvník s tím, že uvidí na výstavě dominanty Liberce, tak bude zklamán. Ty věci jsou přetvořené a každá ta vzpomínka s léty obrostla spoustou asociací.

Jak došlo k tomu, že jste Rembrandtovi v knize vypíchal oči?

To už skutečně nevím. Později jsem tu knihu objevil. Nalistoval jsem Rembrandta. Rozvzpomenul jsem se na tu akci. Byly mi asi čtyři roky. Myslím si, že mě jeho oči natolik zneklidnily, že jsem udělal takové zásahy. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem nebyl rozlícen. Pár lidí už si ze mě dělalo legraci, že jsem chtěl zlikvidovat konkurenci. (Smích)

Jakým příběhem je zatížený obraz Olejový sokl?

Olejový sokl je spouštěcí mechanismus celého cyklu. Můj otec byl amatérský malíř. Kdysi před lety jsem si vzpomněl, že jsem viděl tatínka, jak opravuje olejový sokl po odsunutých Němcích. On ho s rozkoší doplňoval, aspoň mi to tak připadalo. Míchal tam různé tóny barev. Šlo o jejich správné namíchání. O ten smyslový aspekt. Ty barvy hezky voněly. Pamatoval jsem si jen ten sokl. Šlo o malbu, která nebyla jinak zatížená. Toto je již třetí varianta obrazu. Dvě jsou mimo můj dosah a tato, coby motto, doprovázela výstavy Liberec II a Liberec III a nyní uvádí poslední z této řady.

Co se váže k obrazu Trosek? Jaký příběh se vám vybaví u nich?

Trosky jsou velmi prozaické. Jel jsem s kurátorem Jaromírem Typltem autobusem do Jizerek. Došlo nám, že nikdo pořádně Trosky nezpracoval. Já osobně je mám spojené s dětstvím a školními výlety po okolí Malé Skály, Frýdštejnu… Už jako dítě jsem je kreslil. Trošku jsem si z toho udělal legraci. Pojal jsem to odlehčeně. Je to takový pop art.

Jan Merta: LIBEREC IV.

výstava

Kdy: do 25. ledna 2013

Kde: Galerie U Rytíře, Liberec

Otevřeno:

Pondělí pátek 10 17 hodin

Když obrazy vzpomínáte na dětství, zachytil jste někde na obrazech sebe samého?

Ano, na portrétu s názvem Průvodce. Je to namalované podle fotografie z dětství. Když používám fotografii, nejde o omalovanou fotografii. Snažím se to proměňovat. Samotný snímek používám k tomu, abych si připomněl rysy nebo viděl základní proporce.

Jak byste vaši výstavu shrnul? Co chcete, aby lidem řekla?

Každý obraz sice zachycuje moje dětství, ale zároveň je tam přetah z mé malířské zkušenosti, tedy současnosti.

Výrazným obrazem je také Tramvaják? Čí podobu dostal?

Zjistil jsem, že mi z dětství stále zůstává hrdina. Pro mě je to Tramvaják. Při přípravě jedné společné výstavy jsme diskutovali o její podobě. Padl pojem „tramvaják". Mělo to znamenat někoho z nám vzdálenějšího světa, někoho, kdo se nehrne do galerií. V tom okamžiku mi naskočil tramvaják z Kaurismäkiho úchvatného filmu Mraky odtáhly.