Bělica zdůraznil, že jeho skutek nebyl projevem opovržení. „Naopak, řezem ukazuji kvalitu architektury, odhaluji to, jak je bunkr výborně postavený,“ argumentoval Bělica, který se podle svých slov dva roky věnuje současné roli a budoucím možnostem využití někdejších armádních objektů. „Chceme otevřít debatu o tom, jak s nimi nakládat a využít je, vůbec když je nyní často stát jako nepotřebné prodává,“ dodal Bělica.

Podle vratěnínského starosty Martina Kincla měl ale umělec postupovat opačně. „Diskuse měla předcházet. Nejprve měl svůj záměr představit a vysvětlit, pak provést. Takhle musím říct, že reakce jsou v naprosté většině nepříznivé,“ uvažoval Kincl. Umělec sklidil bouři kritiky například i na sociálních sítích a od příznivců vojenské historie.

Podle starosty obec samotnému dílu zabránit nemohla. „Jde o soukromý majetek, ověřili jsme si, že vlastník souhlasil. Možná měly být řopíky prohlášeny za kulturní památku, přece jen byly postaveny za účelem obrany naší země a lidé, kteří je postavili a pak obsadili, byli připraveni o položit své životy,“ dodal Kincl.

Řopíky nyní památkové ochraně nepodléhají. „Ta se týká jen některých větších pevností na severní Moravě nebo například srubu v Šatově. Už před léty jsme navrhovali památkovou ochranu celé jedné linie opevnění, ale neuspěli jsme. Materiál ovšem existuje a je možné, že se k němu někdy vrátíme,“ řekl ředitel brněnského pracoviště Národního památkového ústavu Zdeněk Vácha.

Případem se bude zabývat vranovský stavební úřad. „Z našeho pohledu se jedná o stavbu. A ta byla učiněným zásahem svým způsobem znehodnocena. Provedeme tam kontrolu, zda nebyl porušen stavební zákon,“ řekla vedoucí úřadu Marie Minaříková.

Zřejmě největší kontroverzi při střetu umění a vojenské historie přinesl příběh takzvaného růžového tanku z pražského Smíchova. Tank z pomníku osvobození přemaloval v dubnu 1991 na růžovo nejprve výtvarník David Černý a poté skupina poslanců. Obrněnec posléze skončil ve vojenském muzeu v Lešanech.