Ale zatímco svět ví o nás, my už o něm zas tak moc ne. Všechno kolem kvete a my to pro opuchlý oči nevidíme, ptáci zpívají a my to pro zalehlý uši neslyšíme. A ani ta chuť není to, co obvykle. Zatímco jiný páry vyrážej na romantický výlety do přírody, my se zavíráme doma před světem. Na čemž toho moc romantického není.
Ano, správně, teď přichází čas nás politovat. Ale vždycky když je venku obzvlášť krásně a já se zavřenej doma v záchvatu sebelítosti tisknu ke krabičce Zyrtecu, vzpomenu si, že ve světě je ještě spousta alergiků, který jsou na tom hůř.
Věděli jste například, že některý lidi jsou alergický na vodu? A to fakt není sranda. Věřte mi. Ony ty koupele v šampaňským dost rychle omrzej. A taky dost lezou do peněz.
Snad ještě horší je alergie na sex. Konkrétně na určitou část v mužským spermatu. No představte si, že jste holka, která zrovna po dvanácti letech odešla z kláštěra… a zjistí, že má alergii. To naštve.
A žádná sranda není ani alergie na chlad. Pokud žijete u nás, ještě se to dá většinu roku kousnout, ale pokud žijete třeba ve Finsku… A pokud jste lední medvěd, je to úplně v háji.
Zkrátka alergií je nepřeberný množství a my alergici to fakt nemáme lehký. Ale je fakt, že jedna věc je na alergiích dobrá.
Můžeme svou alergii použít jako zbraň!
Ptáte se, jak?
Zkusili jste někdy v restauraci vrátit jídlo, protože je v ně něco co nemáte rádi?
- Promiňte pane vrchní, v tom jídle jsou burský oříšky a ty já nejím.
- No ale to není můj problém.
- Ale v názvu toho jídla napsaný nebyly.
- To taky není můj problém.
A teď si to zkuste takhle:
- Pane vrchní, v tom jídle jsou burský oříšky, mám na ně alergii, chcete mě zabít?
- Ježišmarjá, promiňte.
- Jak promiňte, vždyť už mohlo bejt po mě.
- Opravdu se nezlobte, rychle vám to vyměním. Mohu vám to nějak vynahradit?
Rozdíl, co? I když uznávám, že zrovna tohle není takový terno. Ale jak říkám – alergií je plno a nikdo si není úplně jistej, kterou vopravdu máte a kterou ne. Takže volba zbraní záleží jen na vás a na vaší drzosti.
Například přijdete na úřad.
- Mladíku, kam se to šinete? Konec fonty je tady.
- Promiňte, hrozně rád bych se zařadil, ale to víte, alergie na fronty. Hepčí.
- Tak to vás lituju, tak jen běžte dopředu.
U okýnka si podáváte formulář a úředník vás poučuje, co všechno jste vyplnil blbě.
- Promiňte, ale nevysvětlujte mi to. Rád bych vás poslouchal, ale mám alergii na blbý kecy.
- Co je to za nesmysl, neexistuje žádná alergie na blbý kecy.
- Hepčí. Vidíte, už se to rozjíždí.
Do toho vám volá šéf z redakce, proč jste mu ještě neodeslali svůj článek.
- Sorry šéfe, ale mám alergii na stress, takže to musím napsat nějak víc v klidu. Pošlu to za tejden, nebo spíš za měsíc, oukej?
- No to ať tě ani nenapadne, do zejtra to musíme…
- Hepčí… ježiš, šéfe, nějak se začínám dusit.
- V klidu, v klidu, pošli to za ten měsíc, nebo radši za rok.
Přijdete domů a vaše přítelkyně chce pomoct s nádobím.
- Strašně rád bych, miláčku, ale vždyť víš, že mám alergii na jar.
- A můžeš teda zatím vyluxovat?
- No vlastně mám alergii i na práci jako takovou. A to bych ti zrovna tak rád pomohl. Škoda, tak já se jdu zatím koukat na televizi. Blbý alergie.
Pár hodin na to, na vás uprostřed noci přijdou sousedi, ať vypnete tu muziku:
- Promiňte paní Bláhová, já bych strašně rád, ale mám alergii na ticho…a teď mě omluvte, právě jsem vysvětlil přítelkyni, že mám alergii na nedostatek sexu, tak jdem na to hupnout. Dnes potřetí.
Cože? Říkáte, že neexistujou žádný alergie na blbý kecy, na nedostatek sexu ani na ticho? A že my tyhle moje výmluvy nikdo nesežere?
No dobře, možná ne dneska, možná ani zítra ani tenhle rok.
Ale pokud se ke mně připojíte a budete se na ně vymlouvat taky, za chvíli bude celej svět vědět, že alergie na blbý kecy je zcela běžnej problém. A bude zcela legitimní se na tu alergii vymlouvat.
Takže vzhůru do toho a všichni budeme mít o dost snadnější život. To vám poradí každej Xindl!
PS: Pokud vám přišlo, že ten dnešní deníkovej zápisek neměl žádnou pointu…to víte, rád bych o vypointoval nějak líp. Ale bohužel, alergie na pointy. Hepčí.
Xindl X
