Příznivci tohohle sportu tvrděj, že když vandrujete bosky, tak vnímáte okolí nejen zrakem, sluchem a čichem, ale dokonce i hmatem.

Takovej smysl navíc, to má samozřejmě smysl. Ale úplně si nejsem jistej, jestli i v tomhle případě.

Problém je v tom, že zatímco při turistice zrakem pozorujete malebnou krajinu s červánky a zapadajícím sluncem, posloucháte zpěv ptáků a cvrkot cikád, čicháte vůni borovic, hmatáte pořád jen trávu, písek, bahno, šišky… trávu, písek, bahno, šišky… trávu, písek… no prostě pořád dokola. Něco jinýho by bylo, kdybych si moh nohama ohmatat ty červánky, slunce, cikády a borovice. Tak to neváhám ani chvilku… Teda vlastně s tím ohmatáváním cikád bych asi chvíli váhal, ale víte, jak to myslím.

Samozřejmě, pokud se nedržíte turistickejch tras a zamíříte do města, stává se bosá turistika rázem trochu zajímavější.

V letních vedrech vám nevšední zážitek dopřeje rozpálenej asfalt, pokud si to střihnete poblíž letních zahrádek, o zábavu se vám postarají všudypřítomný střepy z rozbitejch sklenic a vrcholnej zážitek je potom chůze městskejma parkama, kde jako nečekanej bonus dodají vašim chodidlům stimulaci použitý jehly odhozený místníma narkomanama. Jo jo, to je daleko zajímavější než jenom tráva, písek, bahno, šišky. Ale zaujme vás to pouze, pokud jste příznivcem adrenalinovejch sportů. Nebo aspirantem na fakíra. V tom případě je bosá turistika ve městě to pravý ořechový pro vás.

Ale pro mě bohužel ne. A to přitom pořád čekám, až se vyloupne nějakej novej druh turistiky, kterej mne chytne za srdce. Ale pořád to nepřichází. Vzpomínám si, jak mě loni zklamala nahá turistika. Když přišel její boom, byl jsem nadšenej. Konečně turistika, co má smysl, říkal jsem si. Člověk vyrazí do přírody… a bude se na co dívat. A pak přišlo to zklamání. Sotva jsem vyrazil do lesů, pojal jsem podezření, že se týhle disciplíny chytli převážně lidi, kterejm by člověk doporučil, aby se radši zase rychle voblíkli. A ještě horší pak bylo setkání s oblečenejma turistama, který mě to začali doporučovat taky. A tím jsem skončil s nahou turistikou.

Tý bosý se, jak už jsem říkal, radši vyhnu taky. Ale nevzdávám to. Nový formy turistiky jen čekaj na to, aby byla objevený. A dříve či později mezi nima bude nějaká, co mě dostane. A nějaká z nich určitě dostane i vás.

Už jsme do přírody vyrazili bez oblečení i bez bot. Je jen otázkou času, než se začne vyrážet ven bez mobilů, bez peněz a bez osobních dokladů. Díky tomu spousta lidí sice asi nedorazí úplně tam, kam chtěla, ale zato budu mít skvělý zážitky s městkou policií. Stejně tak by se mohlo vyrážet ven bez slunečních brýlí. To slunce v očích, to je skoro jako další smysl. Nebo klidně i bez brýlí dioptrickejch. To určitě spoustě lidí přinese spoustu nečekanejch dobrodružství.

Taky se nemůžu dočkat, až všechny trendy holky začnou provozovat turistiku v jehlovejch podpatkách, protože pochopěj, jakej úžasnej adrenalin je vyrazit v jehlách mimo městskej terén a soutěžit, která z nich v bahnu doklopýtá dál.

Nebo až se houfně začne provozovat turistika v lyžácích.

Takže kamarádi nevzdávejte to a čekejte spolu se mnou. Ta pravá forma turistiky pro nás dříve či později určitě vznikne. Stačí jen vydržet. To vám poradí každej Xindl!

Xindl X

Další články najdete zde