Připadá vám to milý? No jasně, že jo. Všem lidem, co jsem to vyprávěl, to přišlo milý. Máte radost z toho, že odteď se místo za katr bude chodit do květinářství?

Jasně. Je fakt, že něco na tom je. Normálně když člověk něco udělá, čeká ho vězení nebo pokuta. Ve vězení ho akorát další kriminálníci zkazej. A když dostane pokutu, bude z toho akorát tak naštvanej, že to pak na nejbližším úřadě odnese nějaká nebohá úřednice.

Zatímco přinýst kytky, omluvit se, potřást si rukama a vyjít vesele vstříc novejm nenaštvanejm zítřkům, to zní o moc líp.

Takže se vlastně ani nedivím, že se vám myšlenka květinovýho soudnictví zamlouvá. Tím spíš vás musím varovat: kamarádi, tohle je cesta do pekel!

Nevíte proč? Tak ještě jednou: Týpek řve na úřadě. Patnáct minut. A soudce mu uloží, aby koupil patnáct růží. Ne aby koupil kytku. Ale aby jich koupil přesně patnáct. A ne kytek. Konkrétně patnáct růží. A tomu se říká jak? Tomu se říká precedens.

Odteďka bude patnáct růží znamenat omluvu za řvaní. Je jen otázkou času než nastane u soudu další případ, kdy soudce nařídí nákup kytek. Třeba to tentokrát bude sedmnáct gerber za lhaní. Nebo dvacet jedna orchideí za podvod. Pokud jsou růžový, je tím podvodem nevěra. Co případ, to precedens a bude to přibejvat a přibejvat.

Už léta všichni chlapi spoléhají na jedno. Květiny mluví tajným jazykem. Mají svou symboliku. Všechny ženy tu symboliku znaj a stejně tak všechny ženy věděj, že chlapi o tý symbolice nemaj ani šajna. Takže za nima můžete s jakoukoli kytkou.

Jenže jak jednou bude květinová symbolika daná v zákoně, jsme v háji. Od tý chvíle nás neznalost neomlouvá.

Je jasný, že naše partnerky vždycky věděly, že když neseme kytku, něco tím žehlíme. Ale alespoň nevěděly přesně, co. Jenže tyhle precedenty to všechno měněj. Odteď patnáct růží znamená omluvu, že jste na ni křičeli. Stejně tak jako devět lilií znamená, že ani tenhle víkend si neuděláte čas na rodinu a zase budete v práci. A když na to zapomenete, jste v háji.

- Miláčku, podívej , co jsem ti přinesl. To je co!

- To je co?

- No růže, přece.

- No to vidím…co to má jako znamenat?

- Nic, jen jsem ti chtěl udělat radost.

- Jo tak radost? Myslíš si, že nevím, že růže jsou omluva za to, že jsi na mě křičel?

- Ale vždyť já na tebe nikdy nekřičel.

- No právě!

- Jak no právě?

- To jsi asi křičel na nějakou jinou a teď si ani nepamatuješ, že jsem to nebyla já.

- Ale miláčku…

- Nechoď mi na voči! Hajzle!

Hustý co! A to jste jen chtěli vyžehlit to, že jste zničili její oblíbený kalhotky, když jste si je zkoušeli. A to si ještě můžete blahořečit, že jste jí nekoupili orchideje. To byste to teprve koupili.

Takže chlapi, jestli takovýhle psycha nechcete zažívat denně, řekněte květinovýmu soudnictví jednoznačný ne. A až vám na úřadě zase rupnou nervy a seřvete nevinou úřednici, jděte si za to sednout, zaplaťte pokutu, ale hlavně nikomu nenoste žádný kytky. To vám poradí každej Xindl.

Xindl X

Další články najdete zde