Dobře, dobře, mrkev není blbost, protože je zdravá a líp po ní vidíme. A spodní prádlo taky není blbost, protože ho můžeme svlíkat z našich manželek a přítelkyň…ale víte, jak to myslím. Prostě slavíme kde co.

Jsme schopni jedním dechem oslavit mezinárodní den dětí a  mezinárodní den antikoncepce.

A nejenže slavíme kde co, ale taky slavíme proti kdečemu. Mezinárodní den bez aut. Mezinárodní den bez internetu. Mezinárodní den bez kouření.

Protože si strašně rádi dokazujeme, že bez něčeho úplně v pohodě zvládneme žít. Jasně, že dokážeme žít bez aut. Zvládneme bejt eko a pohybovat se pěšky nebo na kole. Jasně, že se obejdeme bez internetu… No jo, ale jen ten jeden den v roce. Každej takovej den bez aut nám vlastně jen připomene, jak jsme na těch autech strašně závislí a jaký by to bez nich bylo peklo. Protože kdyby to tak nebylo, nepotřebovali bychom roztrubovat do světa, že žijeme jeden den bez aut. Prostě bychom bez nich žili běžně.

Ale na to nemáme. A tak radši uděláme mezinárodní den bez aut.

Víme, že jsme počítačový maniaci. A tak uděláme den bez internetu a zbytek roku se od kompu ani nehneme.

Vyhlásíme den rasový tolerance, abychom pak třistačtyřiašedesát dnů byli zase těma stejnejma xenofobníma čecháčkama jako obvykle.

Oslavíme den Země. Jeden den se budeme chovat příkladně a vzývat matku Gaiu, abychom ji potom opět vesele drancovali.

Zavedeme den bez kouření a zbytek roku zas budeme hulit jako fabrika.

Akorát den bez lhaní jsme zatím ještě nezavedli. Protože tu úplnou upřímnost nejsme schopný kousnout ani na ten jeden den. Protože je nám jasný, že po tom dni bez lhaní, by značná část z nás musela slavit den bez zubů.

Vždycky jsem si říkal, jakej den bych zavedl já, kdybych měl tu moc. Původně jsem plánoval, že by to byl mezinárodní den bez keců. No představte si tu krásu.

Na úřadě přinesete špatně vyplněnej formulář. A oni ho přesto přijmou. Bez keců.

Potřebujete od svýho podřízenýho něco udělat. A on to udělá. A nevysvětluje, proč to nejde.

Večer přijdete domů a řeknete ženě, ať uvaří večeři. A neslyšíte nic o tom, že jste se taky moh najíst venku a že jste beztak tlustej a jíst byste neměl pokudmožno vůbec.

Po večeři dětem řeknete, ať umějou nádobí, a ony to udělaj. Bez keců.

Jo jo, to by byl krásej den. Ale o to horších by bylo těch dalších 364 dní. Takže když o tom tak přemejšlím, den bez keců bych zavýst nechtěl. Protože jsou úplně jiný dny, co je tu potřeba zřídit.

Den bez myšlení. Všichni se budeme jeden den chovat jako mezci. Ale jen ten jeden den. Pak nám dojde, že i hlavu je před použitím lepší protřepat, a nebudeme dělat pitomosti. Takže na tom většina z nás bude podstatně líp než teď.

Den bez páteře. Všichni se budou chovat jako hyeny. Ale jen ten jeden den. A po zbytek roku v sobě najdou aspoň nějaký morální principy. Což by pro většinu našich politiků znamenalo podstatnou změnu po 364 dní v roce.

Den ostrejch loktů. Jeden den to bude na nože. Ale po zbytek roku k s obě najdeme cestu pomocí tolerance a vlídnýho slova.

Den sprostejch nadávek. Jeden den se naše ústa proměněj v kanál, ale všechny další dny se na sebe budeme usmívat a místo urážek budeme přicházet s racionálníma argumentama.

Den obžerství, díky kterýmu budeme po zbytek roku střídmí.

Den lakoty, díky němuž se v ostatních dnech rozdáme.

Dem lenosti, co nás ve zbylej čas promění v pilný včeličky.

Takovýhle dny bychom měli zavýst a 364 dní v roce by se nám žilo o dost líp než teď.

To vám poradí každej Xindl.

Další články najdete zde