„Obrovská část profesionálů v umění působí jako OSVČ, nemyslím jen samotné umělce, ale i jejich týmy – techniky, PR a produkční – kteří čekají na postoj státu úplně stejně jako drobní živnostníci,“ vypočítává Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka Tance Praha.

„Je ale řada organizací, které jim rychle nabízejí uplatnění – děláme to i my: PONEC ONLINE vybízí k nabídce nových online obsahů pro udržení komunikace s diváky, festival TANEC PRAHA vydal výzvu umělcům ke spolupráci na site-specific projektech, to vše samozřejmě hradíme. Nelze-li ihned hrát pro veřejnost, určitě mohou umělci tvořit, vymýšlet nové věci na dobu, kdy je budou moci uvést. Problém ale nepochybně nastane s příliš silnou kumulací akcí na podzim a koncem roku, řada kolegů přesouvá své plánované aktivity na tuto dobu. A to může narazit nejen na „boj o diváky“, ale i pokles „kupní síly“ ve společnosti, protože ekonomická recese je neodvratná.

Pochvala pro Lubomíra Zaorálka

Ministr kultury Lubomír Zaorálek vybojoval zatím pro podporu kultury 1, 07 miliardy korun, z toho 440 milionů má krom jiného jít nezávislému umění, 300 milionů pro regionální kulturu. Je to v téhle první vlně adekvátní dané situaci?

„Kroků ministra Zaorálka si nesmírně vážím, vede konstruktivní dialog, klade pragmatické otázky, snaží se porozumět nejrůznějším hrozícím dopadům této situace a co nejvíce je eliminovat,“ říká ředitelka. „Bere v potaz názory expertů, profesních organizací a logicky i členů grantových komisí MK ČR, kteří přinejmenším dokáží „oddělit zrno od plev“. Nejsou neomylní, to v žádném případě, ale lepší systém dosud nikdo nevymyslel, takže spoléhat na jejich hodnocení a podpořit i v této krizi smysluplné, tj. doporučené projekty všech sfér živého umění je na místě. Znamená to nenechat padnout jeho nejohroženější část – nezávislou scénu.“

Vlna stěžovatelů

O tom, že divadla potřebují podporu, není sporu. Nejvíc – a ne vždy zcela vhodně - byli v posledním týdnu slyšet někteří podnikatelé v komerční sféře, jejichž scény produkují občas, řekněme, diskutabilní projekty na hraně kýče. Majitel pražského Divadla Broadway Oldřich Lichtenberg dokonce vyzval kvůli nulové podpoře soukromých scén ministra k odstoupení. „Reakce některých komerčních subjektů jsou opravdu absurdní a krajně nevhodné. Je to škoda, protože existuje i vysoce kvalitní mainstream, nelze házet všechny do jednoho pytle, a už vůbec nejsou taktické jejich výpady vůči nekomerční kultuře,“ potvrzuje Kreuzmannová.

„Chápu třeba hudební festivaly, které mj. dávají práci velkému množství muzikantů, techniků a řadě dalších, ale to jsme zpět u postavení OSVČ, o němž jsem už mluvila. Jsem si jista, že ministr hledá cesty, jak zmírnit dopady vládních opatření umožněním voucherů namísto vracení vstupného - podobně, jako je tomu nyní v cestovním ruchu. Pro mnohé akce je to zásadní.“ Jak připomíná, další návrhy ministra průmyslu a obchodu jsou ostatně dosažitelné pro podnikatele bez ohledu na oblast působení. Těmi vláda začala dříve, než se zaobírala nekomerční kulturou.

Vyčištění scény

Může krize uměleckou nabídku pročistit a eliminovat částečně určitou produkci zaplevelující kulturní scénu? „To je odvážná myšlenka, vůbec bych se jí nebránila,“ usmívá se ředitelka. „Vzpomínám na svého profesora kritické reflexe na AMU, který prohlásil: už nám zase kazí vkus diváka… Nicméně se musím ptát: jak k němu přišel? Není to i věcí médií preferujících odlehčené žánry, takzvaně „vstřícné“ publiku? Pofiderní celebrity? A co vzdělávání, v němž umění a kultura hrají stále menší roli?“

Pokud jde o tanec, v tom má nezastupitelnou roli třeba právě festival Tanec Praha, který ředitelka se svým týmem pořádá už dvaatřicet úctyhodných let. Do jaké míry ho pandemie letos ohrozila? „Festiva je samozřejmě ve složité situaci. Opening měl proběhnout se skvělými italskými umělci, na to asi můžeme zapomenout,“ konstatuje Yvona smutně. „Closing s Williamem Forsythem v produkci britského Sadler’s Wells je prakticky letos nerealizovatelný, umělce z Indonésie, Izraele, Brazílie i Evropy nejspíš nebudeme moci dovézt, taková je realita.“

Tanec pro regiony

Na rozdíl od některých divadelníků jsou ale v Tanci Praha přesvědčeni, že festival nelze přenést do on-line prostředí. „To našemu umění nesvědčí, přímý kontakt diváka s umělci je neopakovatelný, svým způsobem nenahraditelný,“ míní ředitelka. „Naštěstí se už léta věnujeme koprodukcím s českými umělci a víme dobře, že domácí scéna vzkvétá a má co nabízet. Otevřeli jsme proto výzvu pro spolupráci českých umělců s námi a Landscape festivalem, která zvláště v této době může pomoci překlenout obtížnou situaci i jim. Zvažujeme i další specifickou výzvu pro regiony. Festival je plánován pro 22 obcí a měst ČR, řada z nich stojí o open-air projekty, které by mohly probíhat i pro menší počet lidí, popřípadě i později, nejen v červnu.“

Jak dodává, menší mezinárodní produkce je možné zkusit přesunout na podzim, ve většině případů ale uvidí fanoušci tanečního festivalu zahraniční umělce spíš až za rok. „Je to specifická doba, ale ne konec světa. Umíme se k ní postavit čelem a vnímat i pozitivní aspekty soudržnosti lidí v neziskovém sektoru i napříč Evropou,“ uzavírá Yvona Kreuzmannová.