O divadelní, filmové i literární aktivitě Zdeňka Svěráka už bylo napsáno dost, pojďme se tentokrát zaměřit na jeho občanské postoje. Začít musíme u Centra Paraple, které pomáhá lidem na vozíku po poškození míchy i jejich rodinám. Scenárista a textař je pomáhal spolu s občanským sdružením Svaz paraplegiků roku 1994 založit.

Cimrman pro vozíčkáře

Od té doby vozíčkáře navštěvuje, iniciuje charitativní aktivity na jejich podporu a pravidelně střílí – při zahájení závodu Běh pro Paraple. Do akce zatáhl i kolegy, pražskými sady běhávají i někteří členové Divadla Járy Cimrmana a další umělci.

Zdeněk Svěrák
Zdeněk Svěrák: Už jsem si nechal bodnout obě dávky vakcíny. Jsem připraven

A jakkoli se to zdá nemožné, nechal vozíčkáře tančit. Jeho svěřenci opakovaně vystoupili v oblíbené televizní soutěži StarDance a dlužno říct, že choreografie profesionálních tanečníků měla šmrnc. Sám Zdeněk Svěrák si tu připomněl pedagogickou minulost a vystoupil s ukazovátkem a tabulí, aby přiblížil historii invalidního vozíku, do jehož vývoje „zasáhl“ i český velikán Jára Cimrman.

„Když přijedu před budovu Centra Paraple, která je dnes velká a krásná, poleje mě hřejivé zahřátí, že jsem na ni pomohl vybrat peníze. Když vyjde kniha, mám radost z toho, že práce, kterou jsem tomu dal, se zhmotnila,“ líčí své pocity.

Nebýt srab

Společenskou proměnu po 17. listopadu 1989 vítal s nadšením. Jak později řekl: „Po revoluci se mi vrátila do života důstojnost. Člověk může říct veřejně, co si myslí, a nemusí se cítit jako srab.“

Na sametové oslavy chodívá pravidelně a když hnutí Miliony chvilek pořádalo k 30. výročí demonstraci na Letné, natočil pro ně pozvánku pro lidi. Dorazil i sám, užít si atmosféru jen tak v davu. Odjezd do divadla, kde měl zkoušku, pak líčil s humorem na Radiožurnálu: „Šel jsem pěšky až na Strossmayerovo náměstí, tam zastavila tramvaj, byla ale úplně zašpuntovaná. Někdo řekl: ‚Smrskněte se, Svěrák chce jet s námi!‘ A pak se smrskli a dokonce mě pustili sednout. Byl jsem tam nejstarší…“

Prevíti kapitalisti

Sledoval pečlivě i česko-slovenské vztahy. „Obrečel jsem rozdělení Československa,“ přiznal v Českém rozhlase. „Ale s odstupem času si říkám, že to bylo dobře. Že teď máme lepší vztah než předtím.“

Vesničko má středisková. Oblíbená dvojice.
Obecná škola, Postřižiny a jiné. Navštivte místa, která znáte z oblíbených filmů

V 90. letech se vyslovil téměř vizionářsky k začátkům byznysu. „Teď musíme budovat kapitalismus. Ale musíme včas najít okamžik, kdy začneme proti němu bojovat. Protože – zákonitě – až nám kapitalisti, co je hýčkáme, zbohatnou, budou z nich pěkní prevíti. A budou se na základě bohatství dožadovat politických tlaků na úkor demokracie.“

Tátovi chytly vlasy

Rád vzpomíná na dětství a nechává diváky vzpomínat s ním. Ve filmech Obecná škola a Po strništi bos. Svou nejranější vzpomínku svěřil před pěti lety v rozhovoru pro Deník: „Vybavuji si, že když mi byly tři roky, tatínek mě držel v náručí a ukazoval mi spoustu letadel. A říkal: Hitler letí na Polsko. A já si představoval, jak tam ten Hitler uvnitř sedí.“

A jaký je Zdeněk Svěrák sám jako otec? Nad tím se také pro Deník zamyslel jeho syn. Překvapivě prý nebyl tolik pedant, jak by člověk od bývalého kantora čekal.

Sabina Rojková.
Sabina Rojková: Při hře s Hanou Maciuchovou jsem měla okno, zareagovala skvěle

„Spíš měl problém s kázní. My si ho moc neužili, přes den psal a večer byl v divadle. Vracel se kolem půl desáté a vždycky se stavil popřát nám do postýlek dobrou noc. A my ho se sestrou čekali a ukecali, aby nám něco vyprávěl. Taky nás vzal s celou partou kamarádů autem za Prahu k potoku. Večer u ohně nám ukazoval, jak se dají žhavými uhlíky na konci klacku malovat ve tmě obrazce. A chytly mu od toho vlasy. Mám málo zážitků s ním, ale jsou silné,“ směje se Jan Svěrák.

Očkovaný senior

Vědom si síly svého jména umí jít příkladem. Loni na jaře vyzval Čechy, aby s ním a s Jaroslavem Uhlířem vzdali písničkou Není nutno hold lékařům a všem bojujícím proti koronaviru. O tom, jestli se nechá naočkovat, nebo ne, dlouho nepřemýšlel: „Můj doktor je zajímavý a příjemný – říká mi mladý muži. Když jsem se ho zeptal, jestli se mám jít nechat očkovat, či ne, řekl: ‚Mladý muži, jděte se bodnout.‘ No a tak jsem tady.“