Žižkovský rodák měl od malička výhodu: jako jedináček byl středem rodinné pozornosti, pohádky před spaním mu četli všichni - od babičky a dědy až po maminku. Nejspíš tady se zrodila láska k tomuto žánru, neboť všechny příběhy, jež vyslechl, prý hned maloval, často k matčině nevoli i na podlahu. Podle svých slov měl nejraději Erbenovu Zlatovlásku. Studia pedagogiky (výtvarný obor) nedokončil, kreslil zdravotnické agitky a nakonec jej – jako mnohé jeho kolegy - zlákalo nové studio Bratři v triku režiséra Jiřího Trnky. Tady se potkal s výtečnými ilustrátory a kreslíři: mj. Jiřím Brdečkou a Zdeňkem Milerem. Později působil jako režisér v Krátkém filmu Praha.

Rozhovor se Zdeňkem Smetanou, který poskytl Deníku při příležitosti svých 90. narozenin, najdete ZDE

Jeho smysl pro jednoduchou, ale výstižnou linku, cit pro barvy a něžné obličejíčky nejrůznějších figurek se záhy zúročily ve Večerníčku. Jako první vznikl v roce 1968 seriál Pohádky z mechu a kapradí, tehdy ještě černobílý. Následovala plejáda dalších pohádek, jež našly a dosud nacházejí vděčné publikum u dětí: Malá čarodějnice, Rákosníček, Štaflík a Špagetka, Kubula a Kuba Kubikula, Křemílek a Vochomůrka. Drtivé většině z nich dodala půvab svým nezaměnitelným hlasem herečka Jiřina Bohdalová. Mnohé dostaly knižní podobu, v níž přetrvávají v dětských policích dodnes. A v čem vězí jejich úspěch? „Musíte mít stejné ladění jako děti. Vždycky se na filmy dívám jako divák a říkám si: Hergot, jak to dopadne?" vysvětlil tajemství svých pohádek výtvarník.

Jejich autor pracoval neúnavně, občas ale zatoužil po změně a relaxu. „Když děláte večerníčky a kreslíte už čtrnáctý díl, třicátý díl, potřebujete si odpočinout, dělat něco jiného," svěřil se při vernisáži expozice, kterou mu před dvěma lety uspořádalo pražské Museum Kampa. „Měl jsem od mládí svého miláčka – olejomalbu. A taky jsem si občas odskakoval na grafiku, v níž jsem si vymýšlel situace spíš groteskního rázu." O tom svědčí jeho groteskně laděné morality Láhev a svět, Deštník, Romaneto, Brejle, věnec či Konec krychle určené dospělým.

"Teď už věřím jen na pohádky", zhodnotil s nadhledem svůj kmetský věk před pár lety. To už nezvládal kreslit, ruce jej zrazovaly. „Stýská se mi po tom, ale nic nenadělám," konstatoval věcně výtvarník, jenž často spolupracoval se spisovatelem Václavem Čtvrtkem. To, co bychom si ale měli pamatovat nejvíc, jsou jeho slova o uspokojení z vlastní tvorby: „Spokojený? To nejsem nikdy. Kdo je spokojený sám se sebou, ten končí."

Z rodiny úředníka mezi nejvýznamnější české výtvarníky. Česká televize uctí Zdeňka Smetanu.

Česká televize připomene dnes vpodvečer ikonu animovaného filmu, malíře, výtvarníka, scenáristu a režiséra Zdeňka Smetanu. Mimořádně zařazuje do vysílání programů ČT2 a ČT art pořad GEN.

Zdeněk Smetana pocházel z úřednické rodiny, a jak sám říkal, výtvarníkem se stal proto, že nic jiného prostě neuměl. Animovaný film mu nakonec zabral veškerý čas a většinu své padesátileté aktivní činnosti v něm věnoval dětem.

Za jeho animátorskou a režisérskou kariérou stojí přes čtyři stovky filmových pohádek, dvacet pohádkových knih, které ilustroval a nespočet výstav. Autor Křemílka a Vochomůrky, Rákosníčka, strašidla Barbuchy či Štaflíka a Špagetky zemřel ve věku devadesáti let.
Pořad GEN vysílá Česká televize dnes, od 18:30 na programu ČT2, od 20:20 pak na programu ČT art.