Vihanová patřila ke generaci tvůrců „zlatých šedesátých“ let. Vystudovala FAMU a pracovala např. vedle Jana Špáty a Františka Vláčila. Byla i pomocnou režisérkou Otakara Vávry. Pozornost vzbudila svým celovečerním filmem Zabitá neděle z roku 1968, který byl zakázán a zmizel na 30 let v trezoru.

Hrané filmy směla točit až po Sametu 

Vihanová původně studovala v Brně hudební vědu, estetiku a hru na klavír. V období tzv. normalizace se pustila do natáčení dokumentů. V polovině 50. let působila v ČT. Na FAMU studovala v letech 1960 – 1965. Pak točila zakázkové snímky pro krátký film. Jako asistentka režie spolupracovala s Otakarem Vávrou na filmech Romance pro křídlovku (1966) a Třináctá komnata (1968).

K režii hraného filmu se směla vrátit až po Sametové revoluci. Natočila např. film Pevnost s Miroslavem Donutilem nebo snímek Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba. Pro televizi natočila Konjunkturální portrét aneb Tři životy Vlasty Chramostové (1992).

Od roku 1982 působila na FAMU jako externí pedagog pro zahraniční studenty. Od devadesátých let byla členkou katedry střihové skladby FAMU, později i profesorkou. Za mimořádný přínos české kinematografii obdržela Českého lva, v loňském roce obdržela Cenu za přínos světové kinematografii na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava.