Vihanová patřila ke generaci tvůrců „zlatých šedesátých“ let. Vystudovala FAMU a pracovala např. vedle Jana Špáty a Františka Vláčila. Byla i pomocnou režisérkou Otakara Vávry. Pozornost vzbudila svým celovečerním filmem Zabitá neděle z roku 1968, který byl zakázán a zmizel na 30 let v trezoru.

Cestovatel Petr Horký.
Dokumentarista Horký zrušil akci Mýdlo na Hradě

Hrané filmy směla točit až po Sametu 

Vihanová původně studovala v Brně hudební vědu, estetiku a hru na klavír. V období tzv. normalizace se pustila do natáčení dokumentů. V polovině 50. let působila v ČT. Na FAMU studovala v letech 1960 – 1965. Pak točila zakázkové snímky pro krátký film. Jako asistentka režie spolupracovala s Otakarem Vávrou na filmech Romance pro křídlovku (1966) a Třináctá komnata (1968).

K režii hraného filmu se směla vrátit až po Sametové revoluci. Natočila např. film Pevnost s Miroslavem Donutilem nebo snímek Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba. Pro televizi natočila Konjunkturální portrét aneb Tři životy Vlasty Chramostové (1992).

Vizuál festivalu Jeden svět.
V Praze začal festival dokumentů o lidských právech Jeden svět

Od roku 1982 působila na FAMU jako externí pedagog pro zahraniční studenty. Od devadesátých let byla členkou katedry střihové skladby FAMU, později i profesorkou. Za mimořádný přínos české kinematografii obdržela Českého lva, v loňském roce obdržela Cenu za přínos světové kinematografii na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava.