Povídky autora, jenž předčasně zemřel v roce 1973 ve věku dvaačtyřiceti let, okouzlují čtenáře a posluchače nezaměnitelnou poetikou, citlivostí, melancholií i vzpomínkami na časy, které se už nikdy nevrátí. Některé z nich vydal Ota Pavel (rodným jménem Otto Popper) už v šedesátých letech.

Tehdy byla jeho hlavním žánrem sportovní reportáž, v níž projevil pozorovací schopnosti a zapálenost pro pohybovou aktivitu (sám byl mimochodem sportovcem, trénoval i hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha).

Úzkost a smutek

Teprve až řadou autobiografických povídek z dětství prorazil. Popisuje v nich historky s hochštaplerským tatínkem Leem, ustaranou maminku Hermínou, bratry Jiřím a Hugem, převozníkem Proškem a dalšími lidmi žijícími okolo Berounky plné ryb. Vzpomíná v nich i na temná léta války, kdy byli tatínek a bráchové v koncentráku a absolvovali pochody smrti. Tehdy žil malý Ota s maminkou sám a pod vlivem událostí se potýkal s úzkostí a smutkem, které zapříčinily předčasné ukončení jeho dětství.

Pavlova tvorba se až do sametové revoluce šířila mezi lidmi v opisech jako samizdat a všechny jeho necenzurované texty vyšly až v roce 1991 v souboru Zlatí úhoři. Už v době komunismu ovšem za mnoha obtíží byly jeho povídky zfilmovány pod názvy Zlatí úhoři (v hlavní roli s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem).

„Těžko říci, zda to byla vrozená dispozice, nebo soustavný tlak poměrů jak za války, tak za komunismu, které musely na každého senzitivního člověka působit destruktivně. U tohoto geniálního spisovatele ale vyvolaly těžkou duševní poruchu, maniodepresivní psychózu,“ říká judaistka a publicistka Věra Tydlitátová. Připomíná, že při náhlém záchvatu v roce 1964 na zimní olympiádě (na zahraniční sportovní klání jezdil Ota Pavel z pozice redaktora) se pokusil podpálit statek v horách nad Innsbruckem.

Osudná věta

Důvod tohoto činu byl objasněn až po letech. Ve sbírce Pavlových dosud nevydaných Povídek ze šuplíku je zveřejněn fiktivní dopis Jiřího zesnulému bratru Otovi s názvem Aby lidé byli lidmi. Píše v něm: „V Innsbrucku, po hokejovém zápase se Švédy, který naši prohráli, jsi přišel do šatny, jako už často předtím. Hráči seděli skleslí, že pojedou domů bez medaile. Tys však věděl, že skutečně získali bronz. Snažil ses jim to vysvětlit. Nevěřili ti. A jeden, prý bojovník a průšvihář, řekl ty Žide, jdi do plynu!“ Tato věta podle slov Tydlitátové Pavlovo duševní zdraví zlomila.

XXXXX

Mnohá z jeho známých i neznámých děl najdou posluchači na CD Ota Pavel Povídky (Supraphon), které časově obsáhne skoro devět hodin. V průběh let je načetli herci jako Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský či Jiří Sovák, z mladší generace pak Igor Orozovič nebo Radúz Mácha.