Tento motiv se zásadně prolnul do života nejen malé hrdinky, ale i dalších postav. Její mámy, otce, plavčíka na pláži a hlavně autorky a vypravěčky příběhu, v níž panenka vyvolá zasuté vzpomínky na vlastní rodinné patálie. Ferrante tu rozvíjí jeden ze svých klíčových motivů opuštění.

Pocity ztracené Celiny (jak se hračka jmenuje) líčí Ferrante v ich-formě, očima panenky. Úděl je to takřka tradiční její holčička Mati dostala kotě a na Celinu zapomíná. Zrazená panenka zažívá na noční pláži neuvěřitelná, až děsivá dobrodružství, pociťuje strach a zakouší žárlivost. Jak tomu ale bývá, žádná noc není nekonečná a vše mizí s východem slunce. Knížku doprovodila poetickými ilustracemi Mara Cerri, jedna z nejžádanějších evropských ilustrátorek.

Klub zážitků

Shodou okolností se Celina na pultech potkala s hrdiny jiné dětské knížky. Renomovaná česká autorka Petra Soukupová, která nepíše jen pro dospělé, právě vydala svůj Klub divných dětí (Host), který doprovodila křehkými ilustracemi Nikola Logosová.

Také Petra Soukupová vypráví dětské příběhy očima svých hrdinů. „Jsem divná, já to vím. Vím to dlouho, takže jsem si už zvykla, že se na mě někdy lidi dívaj,“ svěřuje se trpce jedna z holčiček. Každý tu má své téma, radosti i strachy. Z noční tmy a úzkostných představ, katastrofických zpráv z televize, ztrácení před okolním světem, mindráku z tloušťky, z obav mluvit nahlas.

Nakonec se ti čtyři potkají. Divné děti, které jsou divné jen zdánlivě. Je nabíledni, že musí prožít nějaké pořádné společné dobrodružství, které prověří jejich sílu i slabiny. Obě knihy spojuje pečlivá nakladatelská práce s textem i výtvarnou složkou a obě si bezesporu najdou své vděčné čtenáře. Díky autorkám, které mají žensky vytříbený cit pro dětský svět i pocity s ním spjaté.