Z jejího pohledu hodně nepovedeném! Ve skotském Fort Williamu skončila mezi třiadvacítkami „až“ čtvrtá.
„Hodně mi to zkalilo náladu, zklamala jsem se v sobě,“ spílala si velká naděje českého bikingu. „Neumím si to jako jiní odůvodnit tím, že se na mě nalepila smůla. Vím, že je to prostě moje chyba!“
Tou bylo zazmatkování na startu a nepovedené zacvaknutí do pedálu. Rázem se pak propadla až na chvost pole. „Problém je asi v hlavě,“ povídala někdejší juniorská mistryně světa. „Od doby, co se mi to stalo poprvé, na to při startu myslím pořád. Poprvé jsem nezacvakla v Kanadě, pak znovu týden nato v San Félicien. Starty mám v poslední době problematické.“
Na to, jak je změnit, ale zatím Huříková, členka programu McDonald´s Olympic Hopefuls, nepřišla. „Doufám, že aspoň o víkendu ve finále světového poháru v Mariboru prodám, co jsem natrénovala. Nechci totiž z této sezony odejít s pocitem, že výkonnostní růst sice přišel, ale že nedokážu zacvaknout do pedálu. To by byl smutný osud závodníka!“
Po posledním bikovém závodě přesedlá rodačka z Vimperka na úzké pláště a zaměří úsilí k přípravě na další šampionát. Tentokrát silniční. Ve Stuttgartu může skotské zklamání spláchnout úspěšnou nominací pro časovku jednotlivkyň v Pekingu. Musí ale dojet do desátého místa. „Tam budu naštěstí zacvaknutá už na startu,“ smála se Huříková. „Navíc mám novou kozu, úplné žihadlo! A přepnout na silniční kolo? To problém nebude, mám dost času. Na domácí mistrovství mi to trvalo jen dva dny.“
