Prezentace země ziskem co největšího počtu zlatých medailí s pěti kruhy ve znaku se totiž dostala v nejlidnatější zemi světa mezi politické priority.

„V momentě, kdy se do sportu vloží stát, tak zmůže před olympijskými hrami mnoho,“ myslí si sportovní lékař Josef Maurer. „Takto třeba kdysi vylétla NDR.“

Výjimkou, která se ve špičce zadrápkovala už dávno před boomem čínských sportovců, je snad jen překážkář Liou Siang. Překvapením ale je, že letošní invazi do všemožných sportovních disciplín zahájily hlavně ženy.

„Ne že by chlapi nebyli, ale u ženských je jednodušší se prosadit,“ objasňuje Maurer. „Jejich hromadný nástup spočívá taky v tom, že jde o zemi s 1,3 miliardy obyvatel. V takové situaci se sportovní talenty vybírají snáz než třeba u nás.“

„Číňanky jsou úplně jinde,“ potvrzuje Tereza Huříková, čtvrtá z nedávného mistrovství světa v cross country na horských kolech v kategorii do 23 let. Ve Skotsku dojela právě za zlatou a stříbrnou závodnicí v červeném dresu s hvězdou na hrudi.

„Vylouply se až letos, ale hned na nás měly pět minut náskoku. Nevím, jestli za Čínskou zdí tak dřou, nebo co za tím je. To si nikdo neumí vysvětlit!“

„Samozřejmě že se spekuluje o dopingu a úplně vyloučit se to nedá,“ dodává doktor Maurer. „Bez talentu a natrénovaného objemu se ale výsledky jen na prášcích udělat nedají!“

Možným motivem, který sportovce žene k větší dřině, je asi i hrozba postihu. Nedá se totiž vyloučit, že komunistický režim v zemi vyhlásil nové budovatelské heslo: jestli nevyhraješ medaili, půjdeš do basy.

„Pod tlakem se vrcholový sport dělat nedá! Spíš než o trest jde o pozitivní motivaci,“ tvrdí Maurer. „Spíš bych to postavil takto: když se proslavíš, můžeš se posunout společensky úplně jinam. Vždycky jsem říkal, že sport je přímo úměrný ekonomické situaci v zemi.“

Čína teď do něj investuje nemalé prostředky. Možná že celý svět bude za rok překvapený, jak se tamní atleti v tichu za větrem úspěšně na olympiádu připravili.