Čtyřiadvacetiletá atletka se dočkala prvního výrazného úspěchu. Ostravská rodačka na sebe upozornila v juniorských kategoriích, ale na nejvyšší příčky nedosáhla, navíc ji pronásledovala zranění.

V roce 2002 se probojovala na oba evropské šampionáty, ale ve vídeňské hale ani v Mnichově se neprokousala kvalifikací. Pod širým nebem skončila 380 centimetrů a skončila až osmadvacátá, což pro ni byl na dlouhou dobu poslední výsledek. Kvůli zdravotním problémům se musela atletiky vzdát na celé dva roky.

Po návratu v roce 2004 si třikrát vylepšila osobní maximum, které si posunula na 452 cm. Jenže na vrcholných soutěžích nikdy nedokázala svou lepšící se techniku prodat a zůstávala ve stínu Pavly Hamáčkové-Rybové.

Po zklamání na halové MS v Budapešti se jí ale podařilo kvalifikovat na olympiádu v Aténách. Tam konečně nakoukla do velkého finále, ale to bylo všechno, se 420 centimetry skončila 12.

Konec olympijské sezony znovu poznamenalo zranění a rok 2005 musela Baďurová celý věnovat pouze regeneraci. V následující sezoně opět zklamala v kvalifikaci. Na ME v Göteborgu ji dělilo od postupu pět centimetrů.

Zlom v kariéře tak znamenal rok 2007. Několikrát vylepšila svůj osobní rekord a ve Stromovce dokonce posunula české maximum na 465 cm. Své tréninkové kolegyni Pavle Rybové vyfoukla nejlepší český výkon o pouhý centimetr.

Ale to nejlepší si Kateřina Baďurová schovala na světový šampionát. V japonské Ósace skočila o celých deset centimetrů více a díky výkonu 475 cm získala neuvěřitelnou stříbrnou medaili.