Aneto, už jste vstřebala fakt, že pojedete na olympiádu?
Řekla bych, že ano. Ale chvíli mi to trvalo. Splněný sen. Nějak jsem tomu nemohla uvěřit.

Jak dlouho proces probíhal?
Nenajdu jeden den, který bych dokázala označit. Spíše postupně to ve mně zrálo. Ten pocit je ale vážně super.

Napadlo vás, že ta dřina stála za to?
To si říkám pokaždé. Třeba předtím po medaili v Minsku. Gymnastika je velká dřina a úspěchy znamenají obrovskou odměnu a motivaci.

Domácí gymnastice chyběla olympionička a dle slov poslední Češky pod pěti kruhy Kristýny Pálešové i vzory. Měla jste nějaké?
Vždycky se mi moc líbila Shawn Johnsonová (držitelka čtyř medailí z olympiády v Pekingu 2008, včetně zlata z kladiny, pozn. red.), ta už ale necvičí. Ze současných gymnastek mě zaujaly hlavně Američanky, Rusky a Francouzky. Inspirují mě ale i čeští sportovci z různých odvětví.

Ani Kristýnu Pálešovou jste neměla za vzor?
To bylo asi ve hvězdách. Obě jsme narozené ve stejný den, akorát ona je přesně o deset let starší. Dělaly jsme si proto srandu, že by to mohlo být znamení a Česko bude zase mít zastoupení na olympiádě.

Na vašem úspěchu mají jistě největší podíl rodiče a trenérky. Jaké jsou vaše vztahy právě s trenérkami?
Trávím s nimi spoustu času, proto k nim musím cítit důvěru. Někdy jsou naše vztahy až kamarádské, jindy přitvrdí. Ale pomáhají mi a posouvají mě dál. A to se teď projevuje i na výsledcích.

Budete nějak měnit svou přípravu s ohledem na to, že jste se probojovala do Tokia?
Ne, trénujeme už několik let stejně a není důvod k tomu něco měnit.

Ani na obtížnosti cviků nepřidáte?
Obtížnost se snažíme průběžně přidávat. Jestli se to povede, je ovšem nejisté. Na každém tréninku se snažím něco zlepšit, ale do závodu už musím jít s tím, v čem si jsem jistá.

Když se dívám na gymnastiku, přijde mi, že se skládá z rozdílných disciplín (přeskok, bradla, kladina a prostná). Jak se vše sladí při tréninku?
Na gymnastice se mi nejvíce líbí její pestrost a různorodost. Přeskok a prostná jsou si celkem podobné, kladina řekněme taky. Bradla jsou ale úplně jiná. Trénujete v podstatě na jinou disciplínu, odpadne ale stereotyp.

Gymnastika je řehole. Můžete nám popsat svůj denní řád?
Navštěvuji čtvrtý ročník gymnázia Na Vítězné pláni. Třeba před mistrovstvím světa jsem do školy nechodila vůbec. Teď už jsem naběhla do normálního režimu. Ráno jdu do školy na 3 hodiny, pak 2,5 trénuji, na hodinku si odpočinu a čekají mě další 2,5 hodiny tréninku. Pak přijde na řadu regenerace kryoterapie, navštěvuje nás fyzioterapeutka, absolvuji masáž… A jdu se domů učit.

Jste lepší gymnastka, nebo studentka?
Gymnastka! Třeba matematiku nemám vážně ráda. Ostatní předměty se dají naučit, ale matematiku musíte pochopit. A na to nemám čas a asi ani mozek. (směje se)

Zbývá vám vůbec nějaký čas na soukromý život?
Moc ho není. Jedině v neděli, kdy netrénuji. To dělám sice dost věcí do školy, ale taky odpočívám a občas vyrazím někam s kamarády.

Kdo je Aneta Holasová?
Narodila se 22. února 2001 v Praze. Česká sportovní gymnastka hájí barvy Bohemians. Připravuje se pod vedením trenérek Zdeňky Tcholakové a Iriny Nazarenkové. Ve své kariéře dosáhla na dvě bronzové medaile ve Světovém poháru. Shodou okolností pokaždé v Paříži (2018 a 2019). Vybojovala také stříbro z Evropských her v Minsku 2019. Radovala se vždy v prostných. Díky 51. místu ve víceboji z letošního světového šampionátu ve Stuttgartu (5. října) se kvalifikovala na olympijské hry 2020 do Tokia.

Mrzí vás, že jen v neděli? Měla jste někdy chuť se vším praštit?
Už jsem si zvykla. Nenajdu období, kdy jsem chtěla se sportem skončit. Gymnastika je můj život a chci jí obětovat všechno. Zvlášť, když vidím výsledky.

Do finále víceboje v Tokiu projde 24 nejlepších. Přitom bude cvičit 98 gymnastek a vy jste se kvalifikovala z 51. místa. Netočí se vám z té výzvy trochu hlava?
Netočí, konkurence je veliká a finále je dost vysoko. Mým cílem byla samotná účast na olympiádě. Rozhodně mi není jedno, kolikátá na ní skončím, hlavně chci ale zacvičit své maximum.

O úspěchu bude rozhodovat také mentální připravenost. Spolupracujete s psychologem?
Ano, před mistrovstvím světa jsem chodila k mentálnímu kouči.

Pomohlo to?
To se těžko specifikuje. Postoupila jsem, takže asi trochu ano.

Nebyla jste nervózní?
Tak zdravě. Nervozitu zatím celkem zvládám. Na mistrovství světa ve Stuttgartu jsem měla poprvé pocit, že mi o něco vážně jde. K tomu jsem hned na začátku spadla z kladiny. To byl můj křest ohněm.

Vyprávějte. Jak jste situaci zvládla?
S pomocí paní trenérky. Vlastně mě ani moc neutěšovala, jen mi řekla, že jsem zbytek sestavy zvládla dobře. Čekají mě prostná, což je moje nejsilnější disciplína.

A postoupila jste. Může si vrcholová gymnastka vůbec dovolit oslavu?
Ano, se všemi členkami týmu jsme si daly jeden drink. Vždyť už nám bylo osmnáct.

Na co se v Tokiu nejvíce těšíte?
Na to, že budu součástí českého olympijského týmu. Stejně jako v Minsku při Evropských hrách. To je docela jiné než během sezony, všichni si fandí a podporují se.

V Tokiu vám bude devatenáct, v Paříži 23 let. Nejedete si nyní olympiádu spíše osahat?
To mluvíme už moc dopředu. Ne, že bych si nedávala další cíle, ale musím jít postupně. Vyhlásit, že můj vrchol bude v Paříži 2024, bych se nyní vážně neodvážila. Navíc teď žiju snem a metou jménem Tokio.

Očima poslední české olympioničky – Kristýna Pálešová o Anetě Holasové
„To, že v Rio de Janeiru nebyla česká gymnastka, bylo mrzuté. Předně holky neměly vzory a také náš sport vyklidil pozice a dostal se úplně do pozadí. Aneta je sportovnější typ gymnastky. Nažene vysoké výchozí známky, a pokud se jí daří, dokáže být čistá v provedení. Jestli má šance na finále víceboje, nedokážu odhadnout. Kvalitních gymnastek je dost. Svou roli bude hrát každá desetinka. Aneta je na svůj věk vyzrálá. Se stresem je schopná si poradit. Velkou roli u ní hraje, pokud se cítí dobře připravená. Když tomu tak je, nevyvíjí na sebe tlak a je jistá ve svém výkonu.“