„Kdepak. O prázdninách nemůže být ani řeč. Studuju dálkově a mám individuální plán. Jezdím jen na zkoušky, takže studium se dá s tréninkem skloubit. V zimě jsem na školu neměla tolik času,“ říká posluchačka Vysoké školy finanční a správní v Praze, která žila dlouho v Německu. V jeho barvách závodila na minulé zimní olympiádě, ale pak se rozhodla změnit dres.

Kolik jste toho ve škole zatím zvládla?
Docela dost. Jsem ráda, že mám první ročník skoro hotový. (usmívá se)

Závodila jste koncem února na mistrovství světa v Altenbergu. Krátce nato vypukla koronavirová pandemie. Jak jste ji přečkala?
Zůstala jsem chvíli v Německu a pak už nešlo přejet hranice. Opatření tam nebyla tak přísná, byla jsem v dobrovolné karanténě u bráchy. Jednou týdně jsme se střídali, kdo půjde nakoupit.

Nezbude vám teď přece jen trochu víc času na dovolenou?
Nevím. Už jsem byla v Königssee, kde jsem dřív žila. Chodila jsem po horách se psem a běhala. To se mi docela hodilo, byl to vlastně už začátek letní přípravy.

V ní došlo k velkým změnám, co je u vás tedy nového?
Mám nového fyzioterapeuta Jakuba Marka a také jsem začala spolupracovat s kondičním koučem Josefem Andrlem. Jezdím za ním do Šumperku, učím se správnou techniku běhu a vůbec všechno, co se týká pohybu. Je to hodně o rychlosti a koordinaci. Dřív jsem totiž běhala strašně. Zaměřujeme se hlavně na propojení svalů a změna se týká také chůze.

Dřív jste říkala, že největší rezervy máte hlavně při startech. Měl by tenhle trénink přinést nápravu?
Bez správné techniky běhu nezrychlím, takže na tom hodně makám a myslím, že se zlepšuju. To se ale pozná, až se dostaneme na ledový trenažer. Pak se dozvíme data a budeme moci něco porovnávat. Hlavně doufám, že se to projeví v zimě a budu mít rychlejší starty.

Je nový typ tréninku náročnější, než jste byla dosud zvyklá?
Věnujeme se hlavně technice, je tam míň posilování, využívám k němu jen váhu vlastního těla. K tomu se ještě věnuju kompenzačním cvikům. Bývám nejen fyzicky unavená, ale věřím, že jdeme správnou cestou.