Co z toho všeho zbylo dnes? Impérium cyklistického krále se zhroutilo jako domeček z karet. Armstrong dlouho zapíral všechna obvinění z dopingu, nakonec byl ale tlakem okolností donucen jít s pravdou ven. Přišel o fanoušky, o sponzory, nakonec i svých rekordních sedm titulů z Tour de France. Málokterý sportovec v historii absolvoval takový sešup z výsluní do pozice absolutního vyvrhele.

DÍVÁ SE DOPŘEDU

Ale dostat Armstronga na kolena není snadné. Spíš je to nemožné. „Znovu jsem se zamiloval do cyklistiky,“ řekl v nedávném rozhovoru pro magazín Bicycling. Už mu táhne na padesát, vrásek v obličeji přibylo, ve vlasech má šediny. Pořád ale zůstává tím sebevědomým, často až arogantním Texasanem s proříznutou pusou, kterému není nic vzdálenějšího než tvářit se jako kajícník.

„Je spousta lidí, kteří nechtějí, abych se kolem cyklistiky pohyboval, a já jsem se naučil s tím žít. Nebojuji s tím. Já chci jít dopředu. Říkám, že je mi líto, co se stalo, rozumím vaší kritice, ale já jdu dál,“ svěřil se Armstrong, který se po několika letech v relativním ústraní vrací na scénu.

Hodně pozornosti vzbudil hlavně jeho podcast „Stages“, ve kterém komentuje etapy letošní Tour de France. A protože je to Armstrong, nečekejte od něj nějaké nezávazné rozprávění o krásách slavného závodu. Jako komentátor je kritický, kontroverzní, nebojí se ostrých slov. Spoustě cyklistů, funkcionářů i fanoušků tím leze na nervy – někdejší šampion je pro ně stále persona non grata.

Jsou ale i zástupy těch, které Armstrongovy komentáře Tour zajímají. Ostatně kdo jiný vidí do zákulisí závodu tak jako jeho sedminásobný vítěz? „I Richard Nixon byl cenným komentátorem, když po své rezignaci mluvil o zahraniční politice,“ řekl Christopher Keyes, editor magazínu Outside, který poskytl prostor pro Armstrongův blog.

ARMSTRONG VS. VLÁDA

Asi nejslavnější dopingový hříšník všech dob (nezapomínejme přitom, že v jeho éře dopovali prakticky všichni cyklisté ve světové špičce) má ovšem i méně radostné starosti než každodenní vysílání pořadů o Tour de France. Na podzim totiž začne dlouho očekávaný soud, který ho může finančně zruinovat – americká vláda totiž chce po Armstrongovi 100 milionů dolarů jako náhradu škody.

Proč? Svých největších úspěchů dosáhl Armstrong v týmu U.S. Postal Service, sponzorovaném (jak vyplývá z názvu) americkou poštou. Smlouva ovšem obsahovala antidopingovou klauzuli, a proto teď chce federální vláda své peníze zpět. V Armstrongově týmu jezdili i borci jako Tyler Hamilton, Floyd Landis, George Hincapie a další. Většina z nich přiznala doping ještě před Armstrongem.

NEZTRÁCÍ HUMOR

Sršatý Texasan si alespoň navenek žádné starosti nepřipouští. Neopustil ho ani smysl pro humor. Když mu zjara dorazila obsílka s poštovným ve výši jeden dolar a devět centů, komentoval to na sociální síti takto: „Ten okamžik, kdy zjistíte, že po vás americká pošta chce 100 milionů plus dolar a devět centů.“

Zkrátka a dobře, Armstrong pořád zůstává bojovníkem, který za žádných okolností neskládá zbraně. V tom lepším i horším smyslu slova. Ví, že budí rozporuplné emoce a že ho řada lidí má za škůdce cyklistiky číslo jedna, a kašle na to. „Zbabělci,“ říká na adresu komentátorů Tour de France na stanici NBC, kteří prý mají zákaz během přenosů jakkoli zmínit Armstrongovo jméno.

Jméno, které stálo u zrodu masivního vzestupu zájmu o cyklistiku a přivedlo miliony lidí ke sportu. Stálo i u skandálu, který cyklistiku nesmírně poškodil. Nic není jenom černé nebo bílé…