„Jirka mě namotivoval, musel jsem makat, abych se k němu dotáhl,“ usmál se jedenatřicetiletý střelec z Vnorov na Hodonínsku, jenž příští týden míří na mistrovství světa do chorvatského Osijeku.
Jste první čeští sportovci, kteří vybojovali olympijskou účast. Jak vám to zní?
Minule jsem byl úplně první, teď druhý. Je super, že se tomu věnuje daleko větší pozornost. Jsme malý sport, nejme tak v popředí, takže za každou pozornost médií jsme rádi. Je nám věnovaná právě proto, že jsme první. Myslím, že i jiné sporty už mají kvalifikace a dají se získat místa, ale hned úplně na startu se to tolika sportovcům nepodaří. Zaplaťpánbůh že se to podařilo nám oběma. Je to neočekávané a ani ve snu nepředstavitelné.
Jel jste s ambicí na titul?
Vždycky odjíždíme s tím, že to může dopadnout na medaili, málokdy jedeme tak, že bychom se jen zúčastnili, nebo měli špatná očekávání. Na Evropu jsem odjížděl s tím, že mi to v tréninku šlo, ale neřekl jsem, že si jdu pro medaili. Vnitřní nastavení takové nebylo, šel jsem krok za krokem, až jsem se propracoval k medaili.
Cítil jste potom v kvalifikaci, že to může vyjít?
Vůbec. V kvalifikaci jsem viděl, že to není až tak špatné. Doufal jsem ve výsledek aspoň 122, ale druhý den jsem neměl vůbec štěstí, dvakrát mě zradil vítr, v první položce jsem měl takový těžký terč a technicky jsem ho nedal, u druhého to přišlo absolutně v ten moment, kdy jsem mačkal a propadl, s tím člověk už nic neudělá. Měl jsem smůlu. Psal jsem to ženě a ta mi řekla: Holt je něco mezi nebem a zemím, tady si to střelit neměl. Nakonec to dopadlo tak, že jsem šel do rozstřelu, kde nešlo o jedno místo, ale o čtyři.
V jakém rozpoložení jste do něj šel?
Potom už jsem to nechtěl pustit. Když jsem šel do rozstřelu o finále, tak jsem se cítil poměrně silný díky tomu, jak jsem viděl, že kluci přede mnou chybovali. Tušil jsem, že to nebude až tak těžký rozstřel. Když už jsem věděl, že ve finále jsem, nebyla nějaká nervozita a střílel jsem si v pohodě. Prostřílel jsem se a šel z rozstřelu jako nejlepší, což mi ve finále pomohlo, že jsem byl výš nasazený.
Itala Luigiho Loddeho jste porazil v dramatickém rozstřelu 20:19. Doléhá na vás tlak rozstřelů?
Rozstřely jsou strašně zrádné a zvláštní v tom, že pokud se jdete rozstřelovat o finále, je to buď všechno, nebo nic. Pokud se rozstřelujete o medaile, zase bojujete o ně. Finálový rozstřel o zlato byl zjednodušený o to, že jsem měl kvótu a zároveň medaili, takže vše opadlo. Díky tomu jsem udělal jednu chybu. Tak jsem si říkal, že Lodde bude zlatý, já stříbrný, což by mě předtím nenapadlo. Pak jsem viděl, že udělal dvě chyby, úplně stejně to zase spadlo z něho, byl rozhozený a tak si říkám: Kámo, pokud si mě pozval do rozstřelu, tak máš smůlu, už ti to nedám. Rozhodl jsem se, že neminu, a věděl jsem, že je otázka času, kdy chybu udělá. Nějak jsem vnitřně měl nastavené, že přes to nejede vlak, jde jen o něj, kdy chybu udělá, u mě nebude.
Pomáhá vašemu sebevědomí, když zvládnete důležitý rozstřel?
Díval jsem se na světový žebříček a vzhledem k tomu, že jsem světová dvojka, tak bych asi měl být dobrý. (smích) Určitě to přidá, nejsem nijak svázaný, že teď jsem mistr Evropy a už nemůžu být horší. Ba naopak. Díky tomu, že mám splněnou kvótu, můžu v podstatě odpočívat v nadneseném slova smyslu, být relativně psychicky v klidu z jedné strany a soustředit se fakt na čisté střílení, protože mě nic nekouše zezadu, nic nemusím.
Čeká vás mistrovství světa v Chorvatsku, odkud ještě medaili nemáte…
Na světě má pouze jeden jediný náš skeetař medaili, a to Tomáš Nýdrle. Máme olympijské medaile, spoustu evropských, ze světových pohárů a tak dále, ale na světě měl pouze Tomáš Nýdrle zlato. Když jsem byl mistr Evropy v roce 2019, on se stal mistrem světa.
Bude se historie opakovat?
Říkal jsem, že bychom měli dodržet tradici. V roce 2019 byl Jirka Lipták mistr Evropy, já taky, Tomáš Nýdrle mistr světa, takže by to měl dodržet, zase vyhrát a střelit kvótu, ať se můžeme spolu připravovat. (úsměv)
Udržíte formu na mistrovství světa?
Pokud se mi podaří k tomu přistupovat jako na Evropě, budu v psychické pohodě a půjdu si krůček po krůčku, tak to bude dobré. Pokud se mi to nepodaří, tak to dobré nebude, ale pojedu tam určitě s ambicemi střílet dobře. Nepojedu tam nějak rozhozený, unavený a myslím, že mi kvóta dost rozváže ruce a budu uvolněný. Samozřejmě slibem člověk nikdy nezarmoutí, ale určitě tam pojedu předvést kvalitní výkon.
Budete držet palce reprezentačním kolegům?
Moc jim to přeji a zase to beru směrem k přípravě na olympiádu. Pokud se člověk připravuje sám, není to bůhvíco, sparing bych velice uvítal. V případě olympiády tam bude třicet lidí a je lepší být dva proti osmadvaceti, než jeden proti devětadvaceti. Myslím, že se dá mluvit převážně o jednom jméně a Tomášovi přeji, aby to klaplo a kvótu získal. Můžeme se jen domnívat, ale možná to právě klukům trapařům pomohlo, že byli v Tokiu spolu dva kámoši, uričtě to na klidu přidá.
Jak moc se zvýší konkurence na světovém šampionátu v porovnání s Evropou?
Zvýší se dost, na světě bude třeba o dalších padesát střelců víc. Předpokládám, že do finále půjde papírově silných míň, ale minimálně s Američany a Australany je třeba počítat. Najde se spousta kvalitních dalších střelců.
Formu ovšem máte.
Jsou lepší sezony a horší, tahle není úplně životní, ale je z těch lepších. Třeba olympijská, ač je to blbé, tak zářná nebyla, povedla se mi v podstatě jen olympiáda, kde byla blízko medaile a nedopadla. Oproti tomu sezona, kdy jsem se nominoval do Tokia, byla sezona snů. Kdyby olympiáda byla, jak měla, věřím, že na devadesát pět procent medaili přivezu. Teď fazona není taková, ale je dobrá. Věřím, že v Paříži bude ještě lepší.
Do olympiády zbývají dva roky, zatím jste vystřelil místo pro Českou republiku…
Ať mi ho nikdo nezkusí brát. (úsměv)
Tlačí na vás silná konkurence?
Parťáci jsou silní, na druhou stranu pokud nejste úplně ve srabu a druhý není vyloženě v životní fazoně, tak se místo nebere. Pokud by tato situace nastala, je potom na šéfovi klubu, aby obhájil, že z Komety do Dukly místo nepůjde. Věřím, že nenastane.
Dodá vám klid, že se můžete dva roky víceméně chystat a nehonit kvótaplac?
Dodává mi to klid. Několikrát jsem do novin brečel, že není hluchý rok po olympiádě, teď mi to dává právě hluchý rok. Jednu sezonu, kdy můžu odpočívat, ač závodně. Nemusím nic hrotit, můžu si psychicky odpočinout a všechno si modelovat na pohodu. Nemusím mít stres, křeč. Pokud bych se nenominoval, tak by letos šlo o první možnost nominace, příští rok další a držel bych se v maximálním napětí. Pak by bylo další rok maximální napětí skrz olympiádu. Teď si můžu dopřát nějakým způsobem odpočinek a třeba v zimě aspoň měsíc nestřílet. (úsměv)
Porovnejte vaše dva evropské tituly…
Je to strašně složité. Předtím byl hodně důležitý z toho pohledu, že Tomáš Nýdrle v tu dobu byl mistr světa a neměl kvótu, zatímco já ji měl ze světového poháru, takže jsem titul potřeboval k upevnění pozice. Teď je okořeněný o kvótu, má trochu jiný punc, ale přišel v jinou dobu a za jiných okolností. Tehdy byl daleko suverénnější, teď opravdu vydřený a ve správný moment. Těžko říct, čeho si víc vážit, dal bych oba nastejno na miskách vah.
Mluvil jste po úspěšném závodě s Jiřím Liptákem?
Jen mi psal gratulaci, tak jsem mu děkoval a odepsal mi, že se z nás momentálně zase stala střelecká velmoc. To potvrzuje světový žebříček, v němž je Jirka jednička na trapu a já dvojka na skeetu. Když to vezmu z jiného pohledu, je super, že jsme oba z Komety, reprezentujeme Centrum sportu ministerstva vnitra Olymp, oba jsme z jedné stáje, což je velice potěšující. Myslím, že i pro vyjednávací pozici vedení to je krok správným směrem.
S Barborou Šumovou jste vystřílel také evropský bronz v mixu, který bude rovněž v Paříži. Musí se také partnerka kvalifikovat individuálně, abyste mohli ve dvojici střílet na olympiádě?
Pokud bychom chtěli říct, že tam stoprocentně budeme střílet, tak se musí nominovat ještě Bára. Je možné, že když se nenominuje, budeme ho střílet, ale není to zaručené. Momentálně jsou nastavená kritéria tak, že se mají nominovat oba dva v individuálu, Nicméně se může stát, a podle mě je to i pravděpodobné, že dvojic bude málo a budou donominovávat podle těch, co už tam budou. Nejsou vypsané kvótaplacy jen pro mixy.
Už jste spolu získali víc medailí, pomýšlíte na úspěch v Paříži?
Určitě by to bylo hezké. Myslím, že i šance by byla, ale uvidíme skrz nominace, jestli Bára dokáže zatnout zuby a nominovat se sama, nebo budeme mít štěstí a budeme donominování na základě výsledků a nějakého klíče Mezinárodního olympijského výboru. Nemám nyní tušení.
Dvě šance na medaili v Paříží je lákavá vyhlídka, že?
Byla by to nevídaná věc pro českého brokaře. (úsměv) Trapaři sice měli mixy v Tokiu, ale tam jsme neměli mixovou dvojici, takže by to byla historicky první šance na dvě medaile na olympiádě, což by bylo krásné. Nikdy od nás nikdo nestřílel víc disciplín.
Přistupujete k mixové soutěži rovnocenně jako k individuálnímu závodu?
Rovnocenná pro mě není, i když vzhledem k tomu, že to je olympijská disciplína, měla by se brát skoro rovnocenně. Když tenisté hrají singl nebo debl, vždycky je pro ně singl na žebříčku hodnot trochu výš. Ale zase to není tak, že bych to bral jako samozřejmost a vykašlal se na mix. Když se nezadaří v individuálu, člověk o to víc maká v mixu, potažmo v týmech, které se staly plnohodnotnou soutěží. Není to tak, že se sečtou výsledky a jde se maximálně do finále. Dnes je to úplně nový závod, střílí se tři nové položky od nuly, má to daleko větší smysl a střelec se může nějakým způsobem realizovat, pokud se mu nezadaří v individuálu.
V Paříži to tedy bude jiné?
Olympiáda tomu dává úplně jinou hodnotu. Už když jsme s Bárou byli na Evropských hrách s medailí, konaly se pod hlavičkou olympijského výboru a pod pěti kruhy. Bralo se to jako malá evropská olympiáda. Ten okamžik ve mně nějakým způsobem změnil nahlížení na mix.
Je podle vás rozdíl, když vyhrají olympijské hry tenistky Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou, nebo vy?
Myslím, že to je dost způsobené pohledem veřejnosti, jsou to naše holky, pozornost se jim věnuje. Pokud by se nám zadařilo a byla mixu taky věnovaná taková pozornost veřejnosti a médií, tak věřím, že by se to zase vnímalo jinak. V individuálu však člověk bojuje sám za sebe, má to na svém hrbu a historicky je nejtěžší, protože tam bývá konkurence vždy největší.
Radši se spoléháte sám na sebe?
Jsme individuální sport a vždycky jsme byli, tím pádem se individuál vždycky vnímá nejvíc, což se ještě chvilku nezmění, ale mix se tomu může přiblížit.
Radit si v mixu můžete, děláte to?
Jdeme položky spolu, takže pokud bychom chtěli, můžeme komunikovat. Nevím, jestli je Barča ten typ, že by za mnou přišla a měla tendenci mi radit, kdyby mi to nešlo. Ale když vidím, že by jí něco nešlo, můžu jí dát nějakou radu. Otázka je, jak moc si to vezme k srdci, tato komunikace tam však možná je. Myslím, že zrovna na Evropě jsem hodně intervenoval. (úsměv)
A pomohlo vám to k bronzu…
Tréma a podobně bývá spíš ze strany dámské poloviny. Myslím, že Barča nebyla v úplně ideální střelecké pohodě, co se týká mentálního nastavení. Tak jsem jí říkal, koho jiného by chtěla porazit než Ázerbájdžán? Jdeme a rozsekáme je. Z toho pohledu je dobré, když má člověk někoho, o koho se může opřít a vidí, jak ten druhý k tomu přistupuje, že jim jdeme naklepat.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
