Jak náročné bylo pro vás rozhodnutí ukončit kariéru?
Docela dlouho jsem si vše sumíroval v hlavě. Dospěl jsem k tomu, že už ten krok udělám. Narodila se nám dcera a moje priority se ubíraly jiným směrem. Žít stále s napůl zabalenými taškami se mi už nechtělo.

Dostavil se pocit prázdnoty?
Ani ne. Těšilo mě, že už nemusím pořád něco hlídat. Rozhodující byl i můj věk. Do lepších týmů a vyšších lig si vybírají čím dál tím mladší kluky. Letos mi bude 33 let, po sezoně bych stejně řešil, co dál.

Věděl jste dopředu, že zůstanete u cyklistiky a stanete se trenérem?
Ne, řešil jsem, co teď. Někde vzadu jsem měl, že bych se stále chtěl točit okolo sportu. Rád bych předával zkušenosti. Nějaké jsem za kariéru nabral a přišlo by mi líto, je zahodit.

Rychlobruslařka Martina Sáblíková letos získala dvě bronzové medaile z mistrovství světa. Poté musela sezónu ze zdravotních důvodů po menším operačním zákroku na noze ukončit
Ještě že zůstala Pechy, jinak bych byla suverénně nejstarší, říká Sáblíková

Lehnout na záda jste si asi nemohl, cyklistika vás nejspíše nezabezpečila?
Cyklistice jsem vděčný, živila mě vždycky dobře. Sednout si a nic nedělat samozřejmě nemohu. Pracuji tedy pro Kovo Praha a ještě dělám osobní konzultace. Trénovat se dá dneska i na dálku. Díky aplikacím vidíte, kudy kdo jel, jaké měl otáčky, tep… To vyhodnotím a mohu radit.

Olympionik se tedy stará o „cyklisty z ulice“?
Přesně tak, rád komukoli poradím, jak se zlepšit na kole. Pokud ho to bude bavit, nemusí se bát mě kontaktovat.

Cyklistika mi prodloužila mládí

O cyklistice se říká, že jde o obrovskou dřinu. Dala vám více, než vzala?
Tak jsem nikdy neuvažoval. Cyklistika mi otevírala dveře. Za všechno jsem byl rád. Nemám pocit, že bych o cokoli přišel. Spíše mi prodloužila mládí. Až teď poznávám reálný život.

Je to pro vás šok?
Je to změna. Sportovec má všechno nalajnované. Až teď se musím o někoho starat. Je to nové a docela zábavné. Třeba teď jsem tři dny řídil auto na soustředění do Španělska. Jako závodník bych tam v pohodě přiletěl.

Jan Štefela, Tomáš Staněk a Petr Svoboda jsou před startem v Glasgow v dobré náladě.
V Glasgow s mixem zkušenosti a mládí. Každé finále bude úspěchem

Jako závodník jste měl nejvyšší ambice, co jako trenér?
Určitě bych se chtěl věnovat mladým. I po psychické stránce jsem si něčím prošel a rád bych jim usnadnil cestu. Zkušenosti se závoděním a co se děje v hlavě jsou moc důležité, nejde jen o našlapané kilometry. Rád pomohu i „hobíkům“. Vidím, jak jsou do cyklistiky zažraní, všechno dělají na sto procent a každý jejich posun mě těší.

Sen dovést někoho na olympiádu v sobě máte?
To by bylo fajn. Nadějné kadety v našem klubu vidím. Mají v sobě zápal a jsou fyzicky i technicky zdatní. Až je musím krotit, aby netrénovali až moc. Pomoci jim můžu, ale všechno záleží jen na nich.