Při víkendové Barum rallye absolvoval trénink na místě spolujezdce v citroënu Australanky Molly Taylorové. „Bylo to příjemné svezení a zajímavá zkušenost," říká hráč brněnského extraligového týmu z Jehnic. „I když trať měřila jen několik kilometrů, rozhodně nešlo pouze o projížďku. Jeli jsme téměř závodní tempo," upozorňuje.

Běžně vedle závodnice usedá navigátor. Jeho roli Koukal plnit nemusel. „Ještě před začátkem jsem žertoval, že to zkusím, ale pak jsem si to rozmyslel. Spíš jsem si dělal legraci, že si u řízení budeme povídat. Srandičky mě ale hned přešly, když nasadila ostré tempo," přiznává sedmadvacetile­tý hráč.

Špatně mu v autě nebylo. „Ale přetížení jsem docela cítil, protože se rychle jezdí, prudce brzdí i zrychluje," říká. Nejvíc ho ale uhranul pocit bezpečí. „Sedačky jsou hodně nízko, kolem sebe máte konstrukci, na hlavě helmu. Cítil jsem se jistě. Už teď se těším, až si někdy takové auto zkusím řídit," plánuje. „Jen doufám, že nepřecením své síly, protože se cítíte jako v transu," dodává.

I když po rovinkách se auta řítí téměř dvě stě kilometrů v hodině, na badminton stejně nemají. Koukalův soupeř Tan Boon Heong před necelými dvěma týdny vytvořil nový rekord. Badmintonový míček odpálil rychlostí 493 kilometrů v hodině. „I když to bylo v ideálních podmínkách, je to neskutečná morda. Kdybyste od něj stáli patnáct metrů, nestihnete jeho ráně ani uhnout, natož abyste míček ještě odehrál," přibližuje. „Mrzí mě, že nepadla pětistovka, ale je to jen otázka času," věří.

Koukalovým maximem je 289 kilometrů v hodině. „Na turnajích se rychlost měří trochu jinak. Těm nejlepším napočítají asi 330," upozorňuje.

Koukal se i po třech týdnech od mistrovství světa potýká se zraněním kolene. Proto podstupuje speciální léčbu. „Je to něco jako moderní rázová vlna. Za minutu jsem do postiženého místa dostal dva tisíce rázů. Docela to bolí, ale úleva je pak znatelná," říká.