A nyní už je v Bonnu, kde dnes mužský národní tým ve 12.30 vstoupí (soubojem s Izraelem) do evropského šampionátu. Ve hře bude i speciální prémie pět míst pro olympijskou kvalifikaci.

Martine, asi jste teď pozitivně (baseballově) naladěn?
Nejen já, ale všichni ostatní. V Praze jsme si na začátku řekli, že to bude náš šampionát. A to jsme také splnili.

Jen vy jste se ale propracoval k individuálnímu ocenění…
Mistrovství mi prostě vyšlo. Nejsem schopný hodnotit, jestli jsem byl úplně nejlepší. Cena mě ale potěšila.

A pomohla vám asi i k nominaci do seniorské reprezentace, že?
Trochu. Ale já se s muži připravuji už druhý rok. Dá se říct, že jsem si odskočil do výběru do 23 let.

A teď jste v jednom týmu s Martinem Červenkou, členem Baltimore Orioles. Co to pro vás znamená?
Známe se dlouho. Beru to tak, že se vrátí kámoš z Ameriky.

Opravdu nebude catcher od catchera nic vyzvídat?
Martin je stěžejní hráč reprezentace. Kdykoli přijede, bavíme se spolu. A hlavní téma je baseball.

Vy vlastně v áčku nebudete hrát catchera, ale kvůli přetlaku na tomto postu budete nastupovat v zadním poli. Je složité se přeorientovat?Pořád jde o jednu hru. Jen ruka trochu trpí, nejsem na tento styl házení zvyklý. Tak za tři je to dobré.

Pojďme k soupeřům na ME. Kdo je favoritem skupiny?
Jednoznačně Nizozemsko, které má hráče i ze svých bývalých kolonií. Pak Velká Británie s osmnácti naturalizovanými Američany. A Izrael, který jich má dvanáct.

To zní přímo hrozivě. Je reálné postoupit a následně se dostat do nejlepší pětky?
Nemůžeme čekat, že přijedeme na akci a budeme hrát o třídu lepší baseball. A pokud se někdo masově posílí o hráče z druhé americké ligy…

Co sousední skupina?
V ní je hlavně Itálie, největší adept na zlato, a Španělsko, které těžko skončí bez medaile.

Jak daleko je Tokio?
Olympiáda je pro nás jako sen. Musíme věřit, že máme na postup. Jinak bychom nemuseli ani nastupovat.