Tam obléká dres místních Korzárů. „Bydlím spíš na kraji města. Je to tady klidnější, což mi docela vyhovuje. Žádné velké centrum a mraky lidí,“ říká jednatřicetiletý basketbalista v rozhovoru pro Deník Rovnost.

V Japonsku jste necelé tři měsíce. Už jste se rozkoukal?

Ještě neznám oblast úplně do detailů. Byl jsem jen na pár místech. Když mám čas, jdu se podívat po okolí, ale zápasů a příprav na ně bylo zatím opravdu hodně, proto nebyl ještě úplně čas na nějaké velké prozkoumání.

Těšil jste se především na japonskou kulturu. Překvapilo vás zatím něco?

Hodně věcí. Je to moje první angažmá v Asii. Vlastně loni jsme byli s národním týmem měsíc v Číně na mistrovství světa, ale tam je taky nějaký rozdíl. Jsou to jen takové drobnosti, na které si člověk zvykne. Není tady nic, co mi přijde hrozné nebo s čím nesouhlasím. Lidi z týmu se o mě navíc starají velice dobře, takže zvyknout si na všechny věci kolem není pro mě žádný problém.

Dovoluje vám vůbec současná koronavirová pandemie Japonsko pořádně poznat?

Ta situace tady v porovnání s tím, co je v České republice nebo jinde v Evropě, je od začátku dobrá. Nejsou tady skoro žádná omezení. Teď akorát zavírají restaurace a bary už v osm hodin večer. Jinak doteď byla všechna místa naprosto otevřená.

Žádná větší omezení tam tedy nejsou?

Lidi akorát nosí všude roušky. Venku i vevnitř. Myslím ale, že to není ani nařízené, spíš jen doporučené. Přesto venku nepotkáte člověka, který ji nemá. Lidi tady mají velkou disciplínu a když je něco doporučené, tak to dodržují. Jak se tady o všechno starají, tak je to pod kontrolou.

Mohou na utkání fanoušci?

Všechny zápasy jsme zatím odehráli s diváky. I když tam jsou nějaká omezení, že nemůže být plná hala. Lidí je tam přesto docela hodně. Teď na jednom z posledních domácích zápasů jich bylo dva tisíce. To je určitě super číslo, když vidím, že všude jinde ve světě se hraje bez diváků.

Patrik Auda
narozen: 29. srpna 1989 v Ivančicích
pozice: pivot
současný klub: Jokohama B-Corsairs (Japonsko)
předchozí kluby: Brno, Canarias Academy (Španělsko), Seton Hall University (USA), Kutno, Koszalin (oba Polsko), Manresa (Španělsko), Radom (Polsko), Avellino, Pistoia (oba Itálie), Boulazac (Francie)
úspěchy: 6. místo na MS v roce 2019, 7. místo na ME v roce 2015, hráč týdne španělské ligy v sezoně 2016/2017
individuální statistiky v této sezoně:
počet zápasů: 21
průměrný počet odehraných minut: 24,2
průměrný počet bodů: 14,8

Jak jste vyřešil bydlení ve čtyřmilionové metropoli?

Jsem tady sám a mám od týmu byt. Nebydlím úplně v centru Jokohamy, ale spíš na jejím kraji. Je to tady klidnější, což mi docela vyhovuje. Žádné velké centrum a mraky lidí. Na druhou stranu je tady výborná síť vlaků, takže se do centra dostanu za deset patnáct minut. A do Tokia to mám asi čtyřicet minut.

Jak jste prožil Štědrý den?

Vánoce se tady skoro neslaví. Většina lidí nejsou křesťané, takže pro ně nemají žádný smysl.

Dal jste si aspoň sváteční večeři?

Kapra jsem si dát nemohl, ale měl jsem lososa. Na Štědrý den jsem si zavolal s rodinou. Bylo super je všechny slyšet a vědět, že jsou v pořádku. Jinak ale žádné velké oslavy. Když jsem v zahraničí, necítím to tak, jako když jsem doma. Nemá to pro mě takový význam.

A Silvestr se tam slaví?

Je taky trochu jiný než u nás. Slaví se spíš až prvního ledna než přímo na Silvestra. Je to ale v pokojném duchu, sejdou se rodiny a mají oběd. Nejsou to žádné velké oslavy. Jak jsme měli celou dobu tréninky a zápasy, tak mi ani nepřišlo, že nějaké Vánoce nebo Nový rok jsou.

Jak často hrajete?

Musím říct, že zápasový rozvrh je poměrně náročný. Někdy máme dokonce až tři zápasy v týdnu. Třeba středa, sobota a neděle. Takže je toho hodně, ale myslím, že jsem si za tu dobu už zvykl.

K týmu jste se připojil až v říjnu po šesti zápasech. Bylo těžší do mužstva zapadnout?

Všechny roky, co hraju profesionálně, jsem se k týmu připojil vždycky o něco později. Přes léto jsou totiž nějaké reprezentační zápasy nebo akce. I loni jsem skončil mistrovství světa, vrátil se do Česka, byl jsem jeden den doma a hned odletěl do Francie. Ve středu tam dorazil a v sobotu hrál první zápas.

V čem se přílet do Japonska lišil?

Musel jsem zůstat dva týdny v karanténě. Měl jsem doma jen nějaké činky, rotoped a další věci od týmu. Trochu jsem cvičil, hýbal se, ale nebylo to stejné jako trénink na basketbalovém hřišti. Po dvou týdnech jsem vyšel ven, měl s týmem jeden trénink a za dva dny už odehrál zápas. Takže to bylo o dost těžší než dřív, protože jsem neměl tolik natrénováno.

Jak zatím hodnotíte zázemí klubu?

Je na hodně dobré úrovni. Máme k dispozici halu, kam chodíme vesměs, kdy chceme. Máme většinou jeden trénink dopoledne s tím, že po tréninku tam můžeme zůstat a odtrénovat něco navíc. Máme posilovnu, několik fyzioterapeutů a dalších lidí, co se o nás starají se vším možným, co zrovna potřebujeme. Myslím, že zázemí je dokonce lepší než v hodně týmech v Evropě, kde jsem dosud byl.

V týmu jsou ještě čtyři Američané, jinak Japonci. Jak vycházíte se spoluhráči?

Máme super kolektiv. Jen někteří z Japonců neumí anglicky. To je někdy problém, ale zároveň máme v týmu dva překladatele, kteří nám pomáhají, kdykoliv potřebujeme. Trenér je Američan, takže vysvětluje taktiku anglicky, což je pro mě taky lepší.

Učíte se japonsky?

Pomalinku a spíš sám nebo z toho, co slyším. Snažím se zapamatovat si nějaká slovíčka a fráze, abych se dorozuměl třeba v obchodě. Neumím ještě všechny základy, ale krůček po krůčku se něco učím. Mám cizí jazyky docela rád a japonština mi přijde hodně zajímavá. Jen nevím, jestli se chci do budoucna tomu věnovat víc. To záleží, jestli tady zůstanu delší dobu.

Je v Japonsku o basketbal zájem?

Atmosféra na zápasech je super. Je to taková show, kde jsou nějaké doprovodné soutěže a lidi na utkání chodí hrozně rádi. I když fotbal a baseball jsou tady daleko větší sporty, tak pořád je basketbal populární. Liga je dobře zpromovaná.

Jaká je její úroveň?

Myslím, že soutěž je hodně kvalitní, protože každý tým má tři až čtyři cizince. Basketbal je tady samozřejmě trochu jiný než v Evropě. Je rychlý, ale hodně kolektivní.

Je v něčem specifický styl hry japonských týmů?

Většina zahraničích hráčů jsou vysocí pivoti a hodně systémů je postavených na tom, že v útoku se je ostatní snaží co nejvíc využívat. Ti pak i tvoří akce týmu. To je jiné než v Evropě, ale zároveň mě baví, když mám šanci vytvářet situace pro tým. Ten styl se mi hodně líbí a myslím, že mi i sedl.

Patříte k nejvíc vytěžovaným hráčům. Jakou máte roli v týmu?

Snažím se na hřišti dělat co nejvíc pro tým. Ať už skórovat nebo vytvořit situaci pro spoluhráče. Většinu zápasů začínám na lavičce a když jdu na hřiště, chci tam přinést klukům nějakou energii, aby zápas dostal zase jiný náboj.

Jste druhým nejvíc bodujícím hráčem týmu. Vládne spokojenost s individuálními statistikami?

Pořád chci, aby čísla byla lepší. Vím, že momentálně nemám úplně nejlepší procento střelby šestek. To je něco, nad čím musím přemýšlet a potřebuju to zlepšit do dalších zápasů.

A jak jste spokojený s výsledky týmu?

Já a ještě Američan Robert Carter jsme se k němu připojili pozdě. A ještě jeden rozehrávač z naší základní pětky byl delší dobu zraněný. Začátek sezony odehráli kluci bez nás, jako tým jsme se dali do kupy až v listopadu po reprezentačním okně. Byli jsme konečně kompletní a od té doby hrajeme líp. Vyhráli jsme i víc zápasů.

Ve vaší skupině jste osmí z deseti mužstev. Kam míříte?

Samozřejmě chceme být někde výš, ale naše skupina je o dost těžší. Je v ní většina top týmů z ligy a za pěti šesti celky je velký skok v počtu výher. Nejsme ale ani v půlce sezony a myslím, že jak hrajeme líp, tak se nám podaří vyhrát hodně zápasů. Pak uvidíme, jak to dopadne. Nikdo nepadá do druhé ligy, takže na nás není žádný velký tlak.

Před odletem do Japonska jste trénoval s Basketem Brno. Sledujete jeho zápasy?

Znám tam skoro všechny kluky a hlavně trenéra Růžičku. Jsem moc rád, že jsem měl v létě možnost s nimi trénovat i odehrát přípravná utkání. To mi zároveň pomohlo hodně do přípravy, že jsem neseděl jen doma. A teď se dívám pořád, jak hrají. Ale spíš jen na výsledky, protože tady máme asi osm hodin dopředu, a to je na mě pak pozdě (usmívá se).

Jak hodnotíte jejich výsledky?

Mají zatím dobrou sezonu. Ke konci roku odehráli kvalitní utkání s Nymburkem. Trochu pozměnili sestavu a myslím, že jsou na dobré cestě. V klubu jsou teď dobré podmínky pro hráče a Basket je na vzestupu. A to je jedině dobře pro Brno. Tradice basketbalu je tam velká. Pamatuju si, když bylo ještě A Plus Brno, že hrálo vždycky na špičce. Pro mě jako kluka bylo super se na jeho zápasy dívat. Budu hrozně rád, když se Brno do té situace zase brzy dostane.