V zápase sice neexceloval, jinak ale patří k lídrům týmu z Folimanky a výrazně se prosazuje do celkových statistik ligy. „O podcenění bych nemluvil. Složitě jsme se dostávali do herního rytmu. Přece jen jsme nenastoupili k soutěžnímu zápasu od 22. listopadu. A utkání vám sebelepší trénink nenahradí,“ líčil nejužitečnější hráč do 22 let loňského ročníku soutěže i průběžně vedoucí muž stejné kategorie.

O ocenění nejde

Na porážce Ostravy se podílel osmi body, což ho slušně řečeno, nepotěšilo. „Ani mi to nepřipomínejte. Cítil jsem se mizerně. Příště to musí být lepší,“ zdůraznil. Konkurence totiž nespí a pronásledovatelé, především svitavští Puršl s Kovářem, touží sesadit odchovance z Folimanky.

„Každé ocenění je hezké, pro mě ovšem až druhotné. Dokud vyhráváme, je dobře, když ne, žádné statistiky mě nerozveselí,“ popisoval mladík, jenž pokračoval velmi sebevědomě.

„Nemohu mluvit za celý klub, ale já chci letos do nejlepší čtyřky,“ řekl Sehnal. Pokud by se jeho přání vyplnilo, šlo by o nejlepší výsledek USK od sezony 2000/2001, kdy se na Folimance slavil poslední (třináctý) titul.

Třeba loni vysokoškoláci nepostoupili ani do elitní nadstavby a v play-off vypadli už ve čtvrtfinále po jednoznačné sérii s Nymburkem. „Kdo si dává malé cíle, nemůže nic vyhrát,“ zasmál se Sehnal. „Já už jsem takový, že si snažím laťku nastavit co nejvýše.“

Jak vysoko neprozradil. Jiné to bylo s trumfy, které mají USK dovést do semifinále. „Výborně jsme doplnili kádr. Jsme daleko zkušenější,“ argumentoval Sehnal. Především se mu zamlouvají zahraniční spoluhráči. „Igor Marič nebo Raheem Appleby jsou špičkoví basketbalisté. Máme hodně možností: můžeme hrát se dvěma rozehrávači, nebo do sestavy zařadit více střelců. Těžko nás kdokoli přečte. A to je znát,“ vysvětloval.

A je zde také osoba chorvatského kouče Dino Repeši. „Každý trenér potřebuje čas. Pan Repeša je tu s námi druhý rok a všechno do sebe začalo zapadat. Uvidíte, překvapíme.“

Sen o reprezentaci

On má Ondřej Sehnal na překvapení docela patent. Ruku na srdce, kdo očekával, že se objeví v reprezentačním dresu v utkání (sice už rozhodnuté) kvalifikace mistrovství světa proti Rusku? „Bral jsem to jako odměnu,“ vzpomenul rok a týden starý zápas. „Bylo neuvěřitelné už jenom trénovat s těmi nejlepšími hráči republiky. Rád bych si to co nejdříve zopakoval.“

K tomu se ideálně nabízí třeba soustředění před olympijskou kvalifikací. „Taková je moje vize, možná řeknu raději sen. Kdo by nechtěl nosit stejný dres jako Tomáš Satoranský?“ doplnil veliký talent českého basketbalu.