Považujete zápas s Tureckem za nejlepší v novodobých dějinách českého basketbalu?
Určitě největší. Já jsem to říkal i v úvodu televizního přenosu. Jestli, ten proti Americe byl historický, tak proti Turecku nejvýznamnější. Vždyť jsme se dostali mezi šestnáct nejlepších týmů na světě, a to je absolutní pecka.

 Vy osobně máte za sebou veleúspěšné Euro 2015 a ten slavně vítězný zápas v osmifinále nad Chorvatskem. Tohle je mistrovství světa. Je to víc?
Jednoznačně to byl největší zápas v českých dějinách. Srovnávat MS a ME asi nejde. Podívejme se ale na Poláky. Po základní skupině to mají 3:0. Nemyslím si, že když přijedou na Evropu, tak budou hrát v jakékoli skupině 3:0. Takže evropský šampionát může být náročnější než MS. Když jsem viděl proti Turecku ty záběry seshora na kluky ve středovém kruhu, tak přesně takovou fotku mám doma z Evropy 2015. Jsou to srovnatelné momenty, ale mistrovství světa je větší. 

Vy jste byl od začátku skupiny E optimistou. Překvapilo vás něco na výkonu vašich ještě nedávno spoluhráčů?
Překvapilo mě, jak jsme ukočírovali své emoce. V těchto zápasech, kdy jde o všechno, je nejdůležitější kontrolovat své emoce a nepodlehnout žádným nepříznivým momentům.

Máte na mysli situace, kdy Turci měli chvílemi navrch?
Přesně tak. Oni měli výborné první minuty v utkání, naprosto skvěle vstoupili do třetí čtvrtiny. Během necelých dvou minut se rozplynul náš osmibodový poločasový náskok. To mě trochu zatrnulo. Vždycky jsme ale zachovali klidnou hlavu a všechny případné zvratové momenty ustáli. Jako tým jsme hráli velmi konsolidovaně.

Co podle vás Turky deptalo nejvíc?
Já myslím, že Turky nejvíc deptala prohra z předchozího zápasu s Amerikou.

Myslíte si, že se na nich ten zápas podepsal? 
Ano. Sám jsem byl zvědavý na to, jakým způsobem budou schopni na tu prohru zareagovat. Nedali to. Ukázalo se, že pro ně byla obrovsky demoralizující. Když jsem viděl, jak se po hřišti pohybuje takový Ellyasova, který v těch předchozích po něm lítal. A nebyl sám. Zkrátka oni se nedokázali zvednout a my jsme toho využili. Také proto, že jsme hráli skvěle.

S bojovností a nasazením koresponduje i pohoda v týmu. Proti Turkům si Češi dovolili několik parádiček, včetně ukázkových alley-oopů. Jak se vám to komentovalo?
To naše sebevědomí a pohodu, která z něho plyne, jsme vnímal na hřišti delší dobu. Říkal jsem si sám pro sebe: Tohle je vyhraný zápas. Ne, že by se nedalo otočit deset bodů, ale když jsme viděl energii Turků, která nebyla správná, nevěřil jsem jim, že to zvrátí. Koše, které si nechali od nás dávat a teď pomíjím ty alley-oopy, po vyhození z autu, letí přihrávka na Vojtu, na úplně otevřenou střelu… To jsou věci, které se na takové úrovni nevidí. Svědčí to o tom, že Turci prostě nebyli v pohodě.

Projevila se jejich labilní balkánská povaha?
Takhle bych to nezjednodušoval. Já s nimi soucítil. Dokážu si představit, jak je těžké jít do dalšího utkání z promarněného historického vítězství. Absolutně historického vítězství, které dvakrát Američanům samo odevzdali. Do tohohle se zkoncentrovat a hrát o všechno… Osobně jsme si myslel, že to svojí mentalitou ustanou. Neustáli.

Byl jste optimistou již před turnajem. Proč? 
V první řadě znám sílu našeho manšaftu. Navíc soupeři, které jsme měli ve skupině, nejsou nic extra. S Turky jsme hráli v uplynulých letech. Poznali jsme jejich basketbal v různých situacích. Roky, kdy jsme k Turecku vzhlíželi, už jsou dávno pryč. Teď nás považuji za jejich rovnocenné soupeře. Jasně, je to velká basketbalová země, ale my teď máme výjimečné hráče a národní tým má skvělé vedení. Z tohoto principu jsem vycházel.

Základní skupina se hrála nějakých 8500 km od domova. V hale to ale vypadalo jako v Nymburce nebo Pardubicích. Slyšet byli jenom Češi.
Turečtí fanoušci se neměli čeho chytit. Těžko se fandí, když váš tým působí takhle na hřišti. Když je takhle dole. Soupeř byl favorit, my jsme se znovu ocitli v roli Popelky. Ta podpora byla fantastická. Mě už fascinoval počet první den v Českém domě, když tam přišli přivítat reprezentaci.

 Víte, co se děje doma. Prý, když vypadly tenistky na US Open, národ se upnul k basketbalu…
No hrálo se dopoledne, tak uvidíme, jakou lidi prožívají euforii. Jestli byli ve škole, v práci. Každopádně třeba tento úspěch definitivně vtáhne náš národ do basketu. Máme historickou šanci v našem sportu.

Před dvěma lety jste na Eurobasketu v Rumunsku propadli. Jak je možné, že hráči takto výkonnostně vyrostli a na šampionátu v tom pokračují?
Mají taky štěstí, že hrají s Tomášem Satoranským. On je příběh sám pro sebe. Tomáš je jako hráč NBA ve svých prime, nejlhlavnjších letech. Pak tady máme silnou skupinu z Nymburka. Kluci každý rok hrají těžké zápasy. Ať už to byl Eurocup, VTB liga, Champions League. Když se ty zápasy sečtou, tak z Vojty a Bočiho jsou velcí tahouni. A mohl bych pokračovat: Ondra Balvín, Patrik Auda.

Vy to vyprávíte, jako by Česká republika byla týmem bez limitu.
Já jsem ještě rozradostněný po tom tureckém skalpu. Ne, samozřejmě, že limity máme. Teď jsme se ocitli ve skupině s Řeckem a Brazílií, a to už jsou silné kalibry. Uvidíme, co z toho vzejde. Takže pojďme si užít tyto momenty, ale nezůstávejme jen u toho. Čekají nás další velké zápasy a můžeme toho dosáhnout ještě víc.

 Co byste řekl na adresu nadcházejících soupeřů České republiky?
Řeky jsem pasoval na jednoho z černých koní celého turnaje. Mají ve svém středu mega hvězdu Janise Antetokounmpa. Musím ale přiznat, že jejich prohra s Brazílií hodně překvapila. Každopádně to muže být pro nás inspirace. Četl jsem rozhovor s chorvatským trenérem Brazilců Petrovičem a on se v něm svěřil, že šest měsíců hledal taktiku, jak zastavit Janise. Nikde jsem se ale nedočetl, jaká ta taktika byla. Takže se kluci budou muset na ten zápas podívat a poučit se.

Je možno tu nastavenou laťku ještě posunout?
Když Brazílie porazila Řecko, tak proč bychom nemohli porazit někoho z nich i my. Ale nechci už teď nějak spekulovat. Dostali jsme ze skupiny do lepší společnosti. Když jsem sledoval utkání Srbsko – Itálie, nebo Řeky v přípravě, bude to v ní těžké. Nicméně určitě je příjemnější hrát nahoře než dole.

 Nejbližším soupeřem je Brazílie. Co k ní trochu podrobněji?
Překvapilo mě, že tam stále hraje Varejeo, se kterým jsem se potkal v Clevelandu. Četl jsem, že ten, kdo zastavil Antetokounmpa., byl Garcia, čtyřicetiletý borec. Barbosa už je také světový veterán, ostřílený NBA. Takže mají zkušený tým. Renomovaného trenéra, takže bude velice dobře koučovaný a připravený tým. Čeká nás šichta, ale kluci to mají za odměnu.