Basketbalistka Karolína Elhotová: Co bych byla za ségru, kdybych Kačce záviděla

Pokud má děvče starší sestru basketbalistku, asi těžko se může ubírat jiným směrem?

Já bych ani nechtěla. Basket mě začal bavit hned jak jsem se do něj zapojila. S Kačkou jsme začínaly skoro současně, ona v osmi letech a já v šesti. Jak jsme ale rostly, každá z nás se vydala svou cestou.

K sestře jste ale vzhlížela?

Samozřejmě, takový už je úděl mladších sourozenců. Kačka mě toho moc naučila a v mnohém mě inspirovala.

Přišla chvíle, kdy vám vadilo, že vás s ní srovnávají?

Tak jsem nikdy neuvažovala a Kačce ani nezáviděla. Moc jí přeju úspěchy. Co bych to byla za ségru? Jsem moc ráda, že se vrátila na hřiště i po narození miminka. A je zase úplně skvělá. 

Zdeněk Šenkeřík: Vážím si branek v Lize mistrů i z derby „S“

Říká prý velmi vytížená teta. Jak vás baví podobná role?

Daníka (synovce) samozřejmě miluji a chci s ním trávit co nejvíce času. Tím, že mám přítele, tréninky, se bohužel nevidíme až tak často. Je ale krásné ho pozorovat. Mám moc ráda děti.

Sestra vás opět inspirovala?

Zatím ještě ne. Už odmalička chci mít ale hodně dětí. Těším se, až přijde správný čas.

Obraťme list a pojďme k vašim reprezentačním začátkům. V červnu jste se poměrně nečekaně propracovala do konečné nominace pro mistrovství Evropy. I vy jste byla překvapená?

Vždycky jsem si přála reprezentovat. O překvapení bych ale úplně nemluvila. Za šanci jsem byla a vždycky budu vděčná. A snažím se ji využít.

Ani zranění vás tehdy nezastavilo…

Kádr už se zužoval na dvanáctku a mně se vlastně v koleni potkaly dvě kosti, udělal se mi v něm výpotek a vnitřní modřina. Obávala jsem se, že se nestihnu dát dohromady. Nepřestávala jsem ale věřit. Hodně jsem pracovala na kondiční přípravě a nakonec jsem se včas vrátila.

Produktivita je o práci celého týmu, říká obránce Slavie Jiří Drtina

Výsledky týmu byly špatné (Češky nepostoupily ze základní skupiny), vaše výkony ale zaujaly. Čím to?

První utkání s Ukrajinou bylo hodně o nervozitě. Sama jsem cítila, že se nedokážu koncentrovat. Když už jsme ale vypadly a hrály se Španělskem poslední zápas skupiny, cítila jsem se na palubovce výborně. Najednou byl náš výkon uvolněný a kvalitní.

A vy jste zatížila konto budoucích mistryň Evropy deseti body. Životní zápas?

Těžká odpověď. Dařilo se mi a jsem za to moc vděčná. Vlastně ale ani nevím proč.

Odbočme k USK. Loňské euroligové debutantky by měly letos dostávat více příležitostí. Alespoň jsme to zaslechli z úst trenérky Hejkové. Vy rovněž?

Já ne. (směje se) Nějaké minuty už ale přitékají. Minulý rok jsem se v Eurolize nedostala skoro vůbec na hřiště a teď na chvíli střídám. Musím začít od tréninku a ligy, abych si větší prostor v Eurolize zasloužila. Slibuji, že se o něj budu prát.

V čem cítíte největší rezervy?

Ve všem. Musím být daleko suverénnější a častěji zakončovat.

Bojíte se? V Utkání hvězd NBL jste ve střelbě trojek zastínila i mužské kolegy.

Je krásný pocit něco vyhrát a zvlášť, když porazíte chlapy. (směje se) Teď to ale musím potvrdit v zápasech. Nejde vítězit jen soutěžích, a pak nestíhat.

Drsná lekce od Rusů. Hokejový nároďák má co napravovat

A poslední téma. Právě se rodí nový národní tým. V čem je jiný?

S příchodem pana Svitka je zásadně jiný. Trenér je energický člověk, přesně nám dokáže říct, co po nás chce. Umí pochválit, ale i vytknout chyby. Má skvělou koncepci tréninků. Způsob, jakým nám předává informace, je pro mě nový a naprosto perfektní.

V klubu vás připravuje žena, v reprezentaci muž. Co vám víc vyhovuje?

Pohlaví u trenérů vůbec neřeším, záleží mi na energii. A té mají oba na rozdávání.

Kvalifikaci jste otevřely výhrou v Německu. A vy jste nastoupila v základní pětce.

To byl ale omyl. (směje se) Pan Svitek si nás s Kačkou spletl. Po deseti vteřinách jsem totiž střídala.

A v zápise dokonce figurujete jako kapitánka. To je na příspěvek do týmové kasy?

Pravidla, že se platí za stý bod, debut, v reprezentaci nejsou. Bohužel. (směje se)

OBRAZEM: Velká kunratická po osmdesáté čtvrté

Dnes vás čeká další kvalifikační souboj s outsiderem skupiny Švýcarskem. V čem je záludnost utkání?

Švýcarky jsou agresivní. Čtyřicet minut bojují a je jim jedno, jaký je stav. I když jsme favoritky, cesta za výhrou nebude jednoduchá. Budeme muset být trpělivé a koncentrované.

Na co byste pozvala fanoušky?

To je jednoduché, na výborný basketbal.