Hlavním cílem projektu majitele týmu Radima Kijevského je vychovávat mladé cyklisty a překonat jejich krizové období.

„Zaměřujeme se zhruba na konec juniorského období a vstup do kategorie do 23 let. Jde o kluky, kteří dosáhli určité úrovně, ale dostávají se do věku, kdy jsou zranitelní. Pomáháme jim, aby neslevili z výkonnosti a neustrnuli,“ vypráví osmačtyřicetiletý Padrnos, který už v podobné funkci pracoval v týmu Etixx.

K růstu talentů je potřeba zajistit kvalitní závody. Je nutné, aby se utkávali s nejlepší konkurencí, jakou je možné v jejich kategorii zajistit. Takovým cyklistům se pak může podařit přestup do profi stájí vyšší kategorie.

„Loni se to v našem týmu povedlo dvěma jezdcům. Richard Holec odešel do Itálie a Dominik Neumann do Elkov-Author. To je benefit a nejlepší ocenění práce,“ pokračuje Padrnos.

Příležitost měl, ale nedokázal ji využít

„Nejedná se výhradně o problematiku české cyklistiky, ale sportu jako takového. Dneska je důležité klukům kolem osmnácti let a je jedno, jestli hrají hokej, nebo jezdí na kole vysvětlit, že pokud to chtějí někam dotáhnout, nesmějí polevit a dál makat na sto procent.“

Pavel Padrnos se proslavil jako spolehlivý domestik. Dokazoval to ve špičkových stájích Saeco, Lampre nebo US Postal. „Pár závodů jsem odjel, něco jsem okoukal a nějaké zkušenosti posbíral,“ vypráví svým typickým způsobem muž, kterému se mezi cyklisty říká Pepan.

„Šlo samozřejmě o jiné závody, jinou kategorii, jiný systém fungování týmu, ale základy se pochopitelně snažím mladým jezdcům předat. Jde třeba o úniky, rozjíždění pozic ve spurtu nebo aby lídr přijel ve vrchařské etapě před rozhodující kopec co nejmíň unavený,“ vysvětluje.

Právě tuto „černou práci“ měl v elitních stájích na starost. „Většinou jsem se ocitl v situaci, kde byla taková pozice vyžadována. Nějaké závody jsem ale vyhrál,“ přemítá Padrnos, k jehož nejznámějšímu vítězství došlo v roce 1995, kdy triumfoval v Závodě míru.

„Moje pozice se odvíjela i od toho, že jsem závodil ve stájích, za něž jezdily hvězdy jako Mario Cipollini, Lance Armstrong nebo Dmitrij Konyšev. Všichni to byli velcí lídři a já byl ve věku, kdy už nebyl prostor na nějaké vymýšlení. Nemohu říct, že bych nedostal příležitost, ale nedokázal jsem ji využít tak, abych se proslavil na Tour de France nebo Giro d'Italia,“ vzpomíná.

Současnou profesionální cyklistiku sleduje jen zpovzdálí. „Je tady fenomenální Peter Sagan, ale přiznám se, že mi trochu chybějí velké souboje z minulosti, kdy závodili Pantani, Ullrich, Armstrong nebo Indurain. Závodilo se naplno a bez vyčkávání.“

Zrodí se druhý Sagan?

Tato éra je však považována za dobu „divokého“ užívání zakázaných prostředků.

Pavel Padrnos nedokáže říct, jestli je nynější silniční cyklistika čistší. „Se současnými týmy a jezdci nejsem v kontaktu,“ krčí rameny.

V týmu Topforex-Lapierre působí výrazný talent Adam Foltán ze Slovenska. Může se stát novým Saganem?

„Do hlavy mu nevidím, ale pokud v ní něco takového nosí, musí to rychle potlačit. Bez tvrdé práce se totiž nikdo šampionem nestal. Před sebou má ještě hodně dlouhou a tvrdou cestu. Ano, má předpoklady, ale zatím je jeden z mnoha. Bude záležet jen na něm samotném, jestli příležitost využije,“ dodává.