Vrátí se na místo, kde před jedenácti lety zaujala na juniorském šampionátu. Symbolicky může právě v Tampere absolvovat už 100. start v reprezentaci. Zemi tisíce jezer si navíc zamilovala i při angažmá v celku Tapanilan Erä.

Rekordmanku českého národního týmu čeká již sedmá účast na MS a bude zcela v jiné roli než před dvěma roky na domácím turnaji v Brně a Ostravě. Tehdy po zranění kolena nestihla být naplno připravena a do sestavy se dostala jen sporadicky z lavičky.

"Bylo pro mě hodně těžké, že jsem nemohla týmu pomoci na hřišti. V té době to byla asi moje životná forma. Byla to pro mě velká rána, na druhou stranu pomoct týmu na střídačce byl taky neskutečný zážitek a člověk si to zažije i z druhé strany," řekla Billá, jež byla ráda, že o turnaj nepřišla úplně.

Následovala oddalovaná operace a pak boj o návrat do formy, která by jí umožnila opět startovat na mezinárodní scéně. "Člověk začíná z nuly, v podstatě se hned po operaci zadýchá, když jde na delší procházku. Dalo mi to hodně i do osobního život. Zjistila jsem, kde jsou jaké hranice, a jsem za to i svým způsobem docela ráda," uvedla Billá.

Do florbalu i fyzické přípravy ale měla ohromnou chuť. "Začínám si připadat zase jako ta juniorka, která je natěšená na každý zápas a trénink," uvedla s úsměvem Billá. S kolenem už nemá žádné problémy. "Věřím doktorovi. Celou dobu jsem byla bez ortézy, koleno drží a nepociťuju nic."

Rekordmanka jen na chvíli

Teprve nedávno se dozvěděla, že ji brzy čeká velké jubileum. "Řešily jsme to až teď na Euro Floorball Tour, když jsme zjišťovaly, jestli Eliška Krupnová s Áďou Bočanovou nemají padesátý zápas. Vedení spočítalo statistiky a dostalo se na světlo, že by se možná mohl stý zápas konat. Myslela jsem, že to je nedosažitelná meta," přiznala Billá.

Mezinárodních duelů v posledních letech přibylo a uznává, že by například na hranici 150 utkání mohla ještě pomýšlet. "Zatím nemám v plánu končit. Ale uvidíme, co bude po mistrovství světa. Jestli trenéři budou chtít, abych pokračovala. Ale za sebe bych nerada končila," podotkla Billá, které na juniorském MS v roce 2004 nastřílela ve čtyřech zápasech 10 branek a dostala se do All Star týmu.

Má jasno, že asi rekordmankou v počtu startů nezůstane dlouhá léta. Například Hana Koníčková má ve 23 letech na kontě už 63 utkání, ještě o dva roky mladší Adéla Bočanová už reprezentovala jednapadesátkrát. "Holky to mají jednodušší v tom, že my jsme mívaly třeba jen tři čtyři zápasy za dvouletý cyklus," řekla Billá, které chybí do stovky pět utkání.

Od prvního šampionátu v roce 2003 ve Švýcarsku, kam se dostala jako náhradnice za zraněnou Radku Nečáskovou, prošla s týmem cestu, na které se přiblížil světové špičce Švédsku, Finsku a Švýcarsku. Po největších zážitcích v podobě domácího MS i zisku bronzu v roce 2011 v St. Gallenu má před sebou další výzvu.

"Semifinále je to nejmenší, co musíme udělat. Ženský florbal je teď u nás na vrcholu. Třikrát jsme byly v semifinále, a když půjdeme v semifinále na Švýcarky, tak věřím, že se můžeme dostat i do finále," dodala Billá k cílům na šampionátu.