Srbové patřili před šampionátem k největším adeptům na celkové prvenství. Skutek ale utekl a vy s nimi hrajete o páté místo, co na to říkáte?
Srbsko je opravdový supertým. Většina z nás je tipovala na vítěze turnaje. Jsme rádi, že si můžeme proti takovému týmu zahrát. Mají ve svém středu úžasné hvězdy, jak na pozici guardů, tak co se týče pivotů. Dnes je pro nás další velký den.

Zatímco pro Srby je utkání o páté místo za trest, tak vy můžete brát evropského giganta jako odměnu…
Nemyslím si, že půjdou do zápasu jen s půlkou týmu. Už v zápase proti Spojeným státům ukázali, že chtějí skončit co nejvýš. Podle mě budou hrát úplně naplno.

S Amerikou jste turnaj otevírali, se Srby ho zavíráte. To jsou soupeři, kteří měli hrát spolu ve finále. Nezní vám to jako science fiction?
(směje se) Celé mistrovství v Číně je pro nás jedno velké sci-fi. Tady se evidentně může stát cokoli. Na druhou stranu, proč ten pohádkový příběh neukončit se Srbskem.

Máte za sebou poslední přesun v rámci vnitrostátních letů. Po lince Šanghaj – Šen-čen a zpět jste vyzkoušeli také let ze Šanghaje do Pekingu. Trochu neplánovaně jste si v Číně zacestovali, viďte?
Cestování je dost náročné. Ale ten Peking, to už je jen taková třešnička na dortu. Po příletu do hlavního města jsme jenom spali. Pak jsme se byli zpotit v hotelovém fitku a pak jsme si naordinovali zase spánek. Do toho nějaké jídlo. Není to vůbec příjemné, ale je to tak nastavené. Mimochodem, Čína je vážně obrovská země.

S těmi přelety úzce souvisí střídání teplot. Třeba v Šen-čenu vystoupala rtuť teploměru na 36 stupňů a v hale bylo o patnáct méně.
Je malý zázrak, že nikdo z týmu neonemocněl. Sami všichni cítíme, jaké jsou tady výkyvy teplot. Stačí, aby šel člověk po ulici - otevřou se dveře do obchodu a ofoukne vás studený vítr. Výkyvy jsou fakt šílené. Zatím máme štěstí a dobrou imunitu, tak to snad vydrží až do konce.

Český tým dal o sobě vědět nejenom doma, ale také v celém basketbalovém světě. Nerýsuje se vám nějaké zahraniční angažmá?
Turnaj stále ještě není u konce a kdyby se něco takového dělo, tak mi to můj agent sdělé, až to bude aktuální. Respektive po mistrovství světa.

Tak trochu jinak. Mátě nějakou vysněnou destinaci, kde byste si chtěl zahrát?
Samozřejmě, hrát v zahraničí je můj cíl. Pokud by se něco naskytlo, rád bych si to vyzkoušel. Ale kde, to raději nebudu říkat. Já si vzpomínám, jak jsme na začátku spolupráce s Philipem Parunem debatovali o tom, kde bych chtěl hrát. A já na něj vypálil Rusko. On se dva dny smál, že mu tohle ještě nikdo nikdy neřekl. To mi bylo asi šestnáct. Od té doby jsem na podobné výroky opatrný (smích).

Poslední otázka. Vaše výkony neunikli zahraničním novinářům, vnímáte zvýšený zájem o svojí osobu?
Ano, na vlastní kůži jsme pocítili, že zahraniční novináři o nás měli zvýšený zájem. Ale týkalo se to výhradně basketbalu. U ostatních témat nebyla taková práce jako od těch českých…