Když mu byl rok, prodělal dětskou obrnu. Od mala pobýval po nemocnicích, často jezdil do lázní, podstoupil několik operací, pravou ruku a nohu dlouho nemohl používat. Ve škole byl terčem posměšků, které hraničily se šikanou. Dnes je Milanovi Krupičkovi z Boletic nad Labem 30 let. Má ženu, dítě, práci. Býval výborným silovým trojbojařem, nyní trénuje MMA a čeká na svého prvního soupeře. „Budu bojovat v rámci ligy, proti zdravému chlapovi. Prý na to mám, uvidíme. Ale moc se těším,“ usmívá se sympatický muž, který má pozitivní přístup k životě. Krupička patří ke členům děčínského klubu MMA Fighting Karatedó Steklý.

Jako malý jste prodělal dětskou obrnu. To byl asi velký zásah do života.
Ano, stalo se mi to v jednom roce. Napadlo to pravou část mého těla. Chodit jsem mohl jenom po špičce, ruku jsem měl zkrácenou, pokrčenou. Prodělal jsem tři operace. Jako malému mně natahovali šlachy, prodloužili nohu. Ještě dnes nemohu hýbat prsty u nohy a kotníkem. Mám pravé lýtko o hodně hubenější. Dá se s tím ale v pohodě žít.

Mládí pro vás muselo být asi hodně těžké.
Poslední operaci jsem prodělal v sedmé třídě. Jezdil jsem do různých lázní, musel jsem podstoupit několik rehabilitací. Měl jsem často sádru, chodil o berlích. Neměl jsem moc kamarádů, ven jsem chodil, ale nemohl jsem běhat jako ostatní.

To jste se asi nevyhnul ve škole různým posměškům nebo poznámkám, viďte?
Bohužel to tak bylo. Byly tam posměšky, strkanice. Občas jsem dostal lepáka, byla to trochu šikana. To víte, byl jsem pro některé prostě „jinej“. V tu dobu jsem si přál, abych byl jednou velký a uměl se prát.

Bojovník MMA Jiří Procházka.
Bojovník Procházka má jasno. Do UFC vstoupí proti borci z TOP 10

A to se vám splnilo, několik měsíců jste členem děčínského oddílu MMA Fighting Karatedó Steklý.
To je pravda, ještě předtím jsem dělal silový trojboj, ve kterém jsem posbíral několik úspěchů.

Opravdu?
Postupně jsem začal chodit do posilovny a cvičit. Pak jsem přešel k silovému trojboji. Na prvním závodě jsem skončil patnáctý (smích). V roce 2017 jsem se ale stal dokonce mistrem republiky, dostal jsem se i na mistrovství světa. Můj rekord v mrtvém tahu je 250 kilo. Ale po čtyřech letech jsem musel přestat. Bolely mě kolena, plotýnky.

Ani se nedivím. Vždyť jste musel všechno tahat levou stranou těla.
Já byl od malička zvyklý dělat všechno levou stranou. Udělám i dřep na levé noze. Pravá půlka byla nemohoucí. U mrtvého tahu je to hlavně o zádech, používá se tzv. trhačka. Bohužel po těch čtyřech letech hrozilo, že bych si mohl něco udělat a třeba skončit na vozíku. Tak jsem toho musel nechat.

Lucie Pudilová (vpravo) během utkání UFC v Praze
Přes dvacet let v kleci. MMA v Česku se ohlíží za svými začátky

Porážel jste i zdravé chlapy. To musel být velmi dobrý pocit.
To byl opravdu úžasný pocit, to si asi nedovedete představit.

Jak jste se dostal do děčínského klubu MMA?
Před rokem to tady Honza Tesárek založil. A pak mě oslovil, jestli bych se nepřišel podívat. Mně se to líbilo, a tak jsem do toho vletěl. Skončil jsem se silovým trojbojem a začal dělat něco horšího (smích).

Handicap mě k MMA dohnal

Co vás na tomto dynamickém sportu, který se aktuálně těší obrovské popularitě, zaujalo?
Je to kontaktní sport, hlavně se pak můžete třeba ubránit na ulici. Zlepšila se mi mobilita, jsem pružnější. Baví mě to, máme tady super kolektiv, je tady přátelská atmosféra. Splnilo se mi také to dětské přání, o kterém jsem mluvil – chtěl jsem se naučit prát. Můj handicap mě vlastně k MMA dohnal.

To by se vám za mlada určitě hodilo.
Pocházím z Boletic, občas jsem tam jednu dostal. To bylo dalším hnacím motorem. Teď bych se ubránil. Kdyby proti mně nebyli třeba čtyři (smích).

Bojovník David Dvořák.
Historický úspěch. Dvořák jako první Čech vyhrál v UFC. Před prázdnou arénou

Máte za sebou nějaký zápas?
Ještě ne, čekám na soupeře. Pro mě je ideální boj na zemi. Původně jsem měl jít proti někomu s podobným handicapem. Ale můj první zápas bude v rámci ligy proti zdravému chlapovi. Mělo to být původněv červnu. To se ale posune. Každopádně zápas bude (smích).

Takže zatím jen trénujete a čekáte. Není to nuda?
Mě to trénování baví, pořád se mám co učit. Tréninky jsou různorodé, stále se můžu zlepšovat a posunovat kupředu.

Když jsem navštívil váš trénink, bojoval jste na zemi. Ale také jste nacvičoval kopy.
Mám vlastně dva druhy kopu. Levou nohou udělám RamKick, pravou zase LowKick. To znamená do stehna. Na pravé noze se chvilku udržím, nesmí mě za ní nikdo chytit (smích). Dlouho to ale nevydržím.

Doma máte s manželkou čtyřletého chlapečka. Neměl podobné zdravotní problémy?
Není to dědičné, naštěstí je v pořádku. S manželkou jsme chodili do stejné školy, pak se odstěhovala do Jílového. Poté jsme si začali psát, seznámili se, scházeli. Začali jsme spolu bydlet a bylo to.

Nevadí jí, že děláte zrovna MMA?
Nevadí, mám hodnou ženu.

Ondřej Novotný (na snímku vlevo).
Šéf Oktagonu Novotný o zrušení Ostravy: Ztráta bude ve statisících, možná milion

Opravdu?
No, občas držkuje (smích). Asi jako každá žena. Spíše nechce, aby se mi něco stalo.

Jak to máte s civilním zaměstnáním?
Osm let dělám v jedné firmě strážného. Takže sedím na vrátnici a dělám obchůzky. Jiné možnosti nemám. Kdysi jsem dělal při střední škole brigádu, tahal jsem krabice. Ale to nešlo dělat dlouhodobě, ta pravá strana těla to pak prostě nezvládala. Jsem v práci spokojený.

Vy jste poměrně aktivní na sociálních sítích, viďte?
Dávám na facebook fotky, videa, občas se tam rozepíšu. Rád bych, aby se lidé, kteří mají podobný handicap jako já, nebáli. Pokud chtějí, mají vůli a trpělivost, můžou třeba sportovat. Nemusí zrovna dělat MMA, ale třeba jezdit na kole, nebo něco podobného. Dva kluci díky mně začali cvičit. A jsou na tom daleko hůř než já.

Zatněte zuby a nebojte se

Je pravda, že sport vám pomáhá v tom, že je na tom vaše pravá strana lépe?
Jsem aktivní člověk, snažím se, abych nezakrněl. Jsem vděčný, že se vůbec můžu hýbat. Věřím, že kdybych seděl na gauči a nic nedělal, bude mi hůř. Dva týdny jsem třeba nemohl cvičit a sportovat a hned jsem měl bolesti zad.

Slýchal jsem názory, že MMA je brutální sport, který připomíná kohoutí zápasy. Co vy na to?
Nesmysl. Já jsem třeba trénoval v Praze. Když jsem tam přišel, bál jsem se, chlapi tam na mě koukali jako vrazi. Ale všichni si se mnou podali ruku, chovali se přátelsky. Je pravda, že někdy je okolo zápasů velký humbuk. Ale je to show, podle mě to mají někteří sportovci z UFC ve smlouvě.

Lucie Pudilová (vpravo) v souboji s Američankou navrch neměla.
Čtvrtá porážka v řadě. Další působení v UFC se Pudilové vzdaluje

Je pravda, že v poslední době zažívá MMA velký rozmach.
Lidé si rádi ubližují a rádi se na to koukají. V Čechách pro to hodně udělal Karlos Vémola. A právě díky té show, která k tomu prostě patří. Mým favoritem je Conor McGregor.

Přiznám se, že tenhle sport zase tak moc nesleduji. Ale „Zápas století“ mezi Vémolou a Véghem jsem viděl. Zklamalo mě, že skoro všechny zápasy trvaly tak krátkou dobu.
Tak pokud si někdo za to zaplatí, chtěl by vidět v ringu plný počet minut. Ale zápasníci to zase chtějí mít rychle za sebou. To neovlivníte.

Jaké máte sny v MMA?
Dostat šanci v prvním zápase a ten vyhrát. Já jsem na všechno šel postupně, nedávám si velké cíle. Kdybych prohrál, rozhodně to nezabalím. Nebudu ten, který se na to hned vyprdne. Naopak by to pro mě byla motivace do další práce.

Co byste vzkázal všem, kteří mají podobný handicap jako vy?
Zatněte zuby a nebojte se něco zkusit. Když je vůle, píle a jste trpěliví, tak jde všechno. Půjde to pomalu, to mi věřte. Ale třeba se stanete mistrem republiky jako já (smích).

Milan Krupička
Narodil se 27. 10. 1989. Má manželku Lucii, mají syna Dominika (4 roky).
Pracuje jako strážný. Je mistrem republiky v silovém trojboji.
Jeho motto: Nekončím, když jsem unavený. Končím, když jsem hotový.