V pondělním střetnutí nejvyšší domácí soutěže s Opavou se krátce před koncem nebojácně vrhl do skluzu, který zaváněl nepříjemným střetem s protihráčem. Výsledek? Vybojovaný míč, brněnský koš a výhra 77:73. „Jednoznačně se musíme pokusit o poslední postupové místo do play-off," nabádá třiadvacetiletý Američan, který odehrál za Brno zatím dva zápasy a pokaždé byl nejlepší střelec.

Vadí vám, že vás většina basketbalového prostředí zná spíš kvůli hrůzostrašně vypadajícímu zranění, které jste prodělal, než kvůli výkonům na palubovce?
Občas ano. Ale dostalo se to do celého světa, takže s tím nic neudělám. Teď jsem zpátky a snažím se hrát basketbal, jak nejlíp umím.

Úraz se vám stal při univerzitním utkání v dresu Louisville, kde jste špatně došlápl, přisedl si pravou nohu a zlomil holenní i lýtkovou kost. Co bylo na návratu nejtěžší?
Největší problém mi asi dělalo najít trpělivost, abych se zase vrátil do normálu. V prvních týdnech po zranění jsem totiž nemohl dělat vůbec nic. Šest nebo sedm měsíců jsem jen chodil na rehabilitace, abych nohu zase posílil. Trvalo mi rok a půl, než jsem se vrátil.

Bál jste se tehdy, že je vaše kariéra v ohrožení?
Ne. Věděl jsem, že při tom, co se mi stalo, bude strašná fuška se vrátit, ale nehodlal jsem to vzdát. Moc takových zranění v basketbale nebylo a já chtěl ukázat, že to zvládnu. Chtěl jsem zaujmout něco jako modelovou roli.

Kevin WareNarozen: 3. ledna 1993 (23 let) v New Yorku
Post: rozehrávač
Výška: 188 cm
Váha: 77 kg
Předchozí angažmá: Kauhajoen Karhu (nejvyšší finská liga)
Draft: nedraftován

Měl jste tehdy slibně nastartovanou kariéru, stal jste se šampionem v univerzitní NCAA. Zůstává pro vás nadále cíl podívat se do slavné NBA?
Teď je to pro mě hlavně o tom, abych se zase dostal do povědomí, vyhrával zápasy, abych zase prokázal, že umím hrát dobře basketbal.

To se vám zatím v Brně daří. Jak jste si užil domácí premiéru proti Opavě, kde jste zaznamenal 25 bodů?
Bylo to skvělé, hlavně přišla spousta našich fanoušků. Věděli jsme, že tenhle zápas potřebujeme zvládnout, protože jsme pořád u dna tabulky. Věřili jsme jeden druhému a povedlo se.

Co říkáte na úroveň a tempo české ligy?
Moc se mi líbí. Slyšel jsem, že je tady hodně dobrá soutěž. Napřed jsem se trochu oťukával, ale můžu v ní vyniknout rychlostí. Hlavně si musím plnit svoje povinnosti.

Měl jste o soutěži před svým příchodem nějaké informace?
Mluvil jsem akorát se svých agentem, který mi o ní něco říkal. Je tady prý hodně dobrých týmů na špičce tabulky, takže už jen proto se musíme dostat do play-off, abychom si s nimi zahráli. (úsměv)

Ulehčují vám američtí krajani Stan Simpson a Cedric Turman adaptaci v novém prostředí?
Je to samozřejmě fajn, ale máme tu i další kvalitní zahraniční hráče. Třeba Ediho (Sinadinoviče pozn. red.), který momentálně marodí se zády. Až se vrátí, budeme zase silnější.

Jak vám vyhovuje herní styl brněnského trenéra Zorana Helbicha?
Je tak trochu šílený. (smích) Jsem tady zatím dva týdny, ale poznal jsem, že je to dobrý trenér. Když si člověk odvede své povinnosti v obranné činnosti, dává hráčům hodně volnosti v útoku. To mi vyhovuje.

Prostředí vám zřejmě není úplně cizí, protože brněnský klub se v létě přestěhoval do haly univerzitního kampusu…
Ano, vypadá to tu trochu jako na univerzitě. Je super, že na zápas s Opavou přišlo tolik lidí, musíme si je dalšími výhrami udržet na své straně. Od univerzity v Americe se to pro mě liší tím, že tady v hledišti nemám své kamarády, ale i tak je to dobrý pocit.

Brno je pro vás asi změna po angažmá ve finském Kauhajoki, které má necelých čtrnáct tisíc obyvatel…
Město se mi líbí, je úplně jiné oproti tomu, kde jsem hrával ve Finsku. Brno je jako velkoměsto. (úsměv) Jsem rád za tuhle zkušenost, myslím, že si s kluky užijeme spoustu legrace. Podstatné je začít vyhrávat, na to se teď pojďme soustředit.

Co se vám vybaví při vzpomínce na Finsko?
Chladno, mrazy. Ale i milí lidé, klid a hezká krajina.

Takže jste na mrazy připravený?
Jasně, už mám pořádný kabát. (smích)