Projeli cílem a ozval se huronský řev. Tak oslavila posádka K2 semifinálové vítězství a postup do boje medaile. K olympijské jistotě potřebuje být šestá. Na břehu Dostál nejdřív ukázal na parťáka. Byl vyčerpaný, sotva popadal dech. Neměl za sebou jen semifinále, ale i dopolední stříbrný závod na singlu.

Byla na něm znát únava při jízdě? „Absolutně ne. Nevím, jestli se mi s Pepou jelo někdy takhle dobře? Ale radši jsem s ním moc nekomunikoval. Nechal jsem ho, aby si odpočinul. Spíš jsem se věnoval sobě,“ vykládal Šlouf. „Ukázali jsme dobrou formu. Uvidíme, co z toho vyleze ve finále.“

Nech toho ty tuberáku…

Dostál pochválil svůj tým. „Dopoledne všechno dlouho trvalo, ale pomohl mi oběd. Měl jsem nějakou kaši s rychlými cukry, dal jsem si karbošenky, takže tohle bylo od nich velmi sympatické. Jsem za to moc rád,“ popsal pauzu mezi závody, v níž se stačil i zchladit v bazénku.

„Vyšťavil jsem se už na singlu. Snad jen olympiáda mě bolela víc,“ pokračoval a ohlédl se na kašlajícího parťáka. „Nech toho ty tuberáku… Takhle jsem vypadal po singlu. Nechal jsem tam všechno. Už to, že jsme postoupili do finále, když sem byl v tomhle stavu, je výborný,“ vrátil se Dostál k momentu, kdy se jeho hlas nesl celým areálem.

Šloufovi na rozdíl od Dostálovy zkušenosti z finále hukot tribun nevadil. „V závodě mi to spíš pomohlo. Užíval jsem si, že se postupně posouváme dopředu,“ povídal, ale Dostál ho přerušil. „Tribuny oproti singlu nebyly vůbec slyšet. Až ti budou bubnovat úplně mimo rytmus, tak z toho budeš šílenej…“

Fuksa se snažil z deblu oklepat

Martin Fuksa si jel pro jasný postup na singlu a příliš neřešil, že ho v závěru o osm setin předjel Brazilec Queiroz dos Santos. „Jsem ve finále, a to je důležitý,“ sdělil závodník, který k účasti v Tokiu potřebuje skončit do pátého místa. Dopolední finále deblkanoistů, v němž skončili s bratrem Petrem devátí, odpoledne úplně nevytěsnil.

„Nebudu lhát. Do semifinále se mi úplně nechtělo. Nebyl jsem správně nabuzenej, ale věřím, že v neděli to bude zase lepší,“ přiznal. „Jsem hrozně rád, že jsme s Péťou postoupili do finále. To, že jsme skončili devátí, je samozřejmě škoda, ale takovej je sport. Snažil jsem se z toho co nejrychleji oklepat,“ konstatoval.

Havel byl nervóznější než v Riu

Čtyřkajak zkraje ztrácel na postupovou třetí příčku, ale v závěru se české kvarteto rozjelo a cílem prolétlo na potřebném místě. „Start nám prostě nesednul, ale měli jsme štěstí a v závěru ztrátu dotáhli,“ líčil rychlou jízdu nejzkušenější ze sestavy Havel.

Posádka K4 si zazávodila v rozjížďce ve čtvrtek a pak trávila den a půl v napětí. „Vůbec to neutíkalo. Bylo to nejdelší čekání, co jsem zažil,“ kroutil hlavou Špicar. Kajakáři se vedle tréninků museli zabavit. „Odpočívali jsme na pokojích a pouštěli si filmy. Dneska jsem se vzbudil a byl snad nervóznější než na olympiádě v Riu. Jak jsme ale dopoledne byli na vodě, viděl jsem, že nám to jde, a tam to ze mě spadlo,“ popisoval Havel.

V cíli pak přišla úleva. „Kluci dobře zatlačili a jak sedím vepředu, vždycky vidím hned první, jak na tom jsme,“ říkal s úlevou Špicar. Ve finále se sejdou samí Evropané, a to znamená, že k postupu do Tokia potřebují Češi dojet sedmí.