Když jim bylo třináct, rozhodl se jejich otec pocházející z Austrálie pro rozšiřování firmy ve své domovině. Pro kluky to byl náročný přesun, nicméně florbal mohli hrát nadále. I mezi „klokany“ se našlo pár nadšenců, kteří se honili za děravým míčkem.

Úroveň hry na nejmenším kontinentu není nikterak valná, i proto pro bratry nebylo zas tak těžké prosadit se až do národního týmu. Vzhledem k vzdálenostem mezi jednotlivými městy není v Austrálii ani jedna elitní soutěž. Ligy se hrají v Perthu, Sydney či Melbourne.

„Hráči, co nejsou v reprezentaci, nemají takovou úroveň. Srovnal bych to s třetí ligou v Česku,“ říká Tomáš. V národním celku jej cepuje finský kouč a kromě Gärtnerů jsou v týmu ještě například dva Švédové či Švýcar. Australani však takovou pomoc mohou jen uvítat. Vždyť české duo spolu nastupuje v první formaci a patří k nejproduktivnějším mužům. Daniel vede týmové bodování s osmi zářezy. „V zemi už žijeme dlouho a s kluky se známe. Takže nás i vnímají jako Australany,“ líčí Tomáš.

Protinožci navíc v Praze prožívají nejúspěšnější šampionát. Dosavadním největším výsledkem byla čtrnáctá příčka, teď z toho bude minimálně dvanáctá pozice. Pokud chtějí Australané výš, musely by v osmifinále překvapit Nory.

„Bude to těžké. Myslím, že oni trénují normálně tak pětkrát týdne, kluci z našeho týmu tak jednou. Jsou lepší technicky. Musíme hrát jako tým, hodně blokovat, zkusit brejky a uvidíme,“ nevzdávají nic předem.

Životní zkušenost

Šampionát na napůl domácí půdě si Gärtnerové užívají. Na včerejším dopoledním duelu proti Thajsku byla hlavně díky školákům více než šestitisícová návštěva. Australané si po výhře užili i závěrečnou děkovačku.

„Paráda. Je to životní zkušenost. Tohle určitě nikdo z kluků nezažil. Tolik lidí jsme na zápase ještě neměli,“ kvitují bratři. Přišla se na ně podívat i velká rodinná výprava a spousta kamarádů.

Mimochodem: australský celek má ještě jednu českou stopu. Fyzioterapeutkou je Nikola Keresztenyová. „Našli jsme ji přes internet,“ dodává s úsměvem Daniel.