Sympatická juniorka má na co navazovat, ve sportovní kariéře totiž následuje své rodiče.

„Maminka i tatínek skákali. Takže jsem k trampolínám měla blízko a začala jsem už ve čtyřech letech. Měla jsem to v krvi,“ usmívá se Aneta.

Její slova potvrzuje i starší z „děvčat“ Hrudových. „Dcera se mnou chodila do tělocvičny už jako maličká. To, že se věnuje trampolínám vyplynulo tak nějak samo,“ líčí maminka Soňa, jež je zároveň Anetinou trenérkou.

Dvě ženy v jedné tělocvičně, jedna z nich navíc patnáctiletá… „No, občas se hádáme, ale většinou jsme v pohodě. Respektuji mamku jako trenérku,“ zdůrazňuje Aneta.

„Nějakou dobu nám trvalo vymezit mantinely a najít hranici, kdy jsem trenérka a kdy máma,“ rozvádí téma Soňa. „Stálo to úsilí nás obou. Prošly jsme si náročným obdobím. Ale teď už je vše vyřešené. A funguje nám to.“

U trampolín je prý důležitá síla a rychlost. „Když už se člověk proskáče na určitou úroveň, musí umět zapojit hlavu,“ vypočítává trenérka.

Člověk se nesmí bát

A hlavně: „Člověk se nesmí bát!“ Oni se skokané vznesou do pořádných výšek osmi met-rů. „Každý sport je nebezpečný,“ mávne rukou Aneta. „Trampolíny mě baví a zatím jsem nikdy úraz neměla,“ vypravuje dívka, jejíž tatínek Kamil patřil léta do kádru české reprezentace.

InfografikaPro nezasvěcené: na závody je třeba si připravit dvě sestavy. Porota sleduje jejich obtížnost a správné provedení. Česká naděje trénuje čtyřikrát týdně po dvou hodinách. A zatím se jí daří spojit učení na základní škole s pravidelnými tréninky.

Aby měla co nejlepší fyzičku, kombinuje trampolínu s kickboxem. Aneta je zkrátka rozená bojovnice, v každém závodě jede na plný plyn. „Vždycky chci skončit na bedně,“ vyhrkne sebevědomě.

Její maminka je zdrženlivější. „Každý bod na mezinárodní úrovni je úspěch,“ říká. V Česku bojuje Aneta o post juniorské jedničky s rožnovskou Michaelou Juřičkovou. „Konkurence je důležitá a podporuje motivaci,“ líčí trenérka.

Při závodech si nikdy nic nedarují, mimo něj jsou však Aneta s Míšou kamarádky. I v tom se historie tak trochu opakuje. „Já jsem na tom byla s Míšinou maminkou stejně,“ vzpomíná Soňa na svou sportovní kariéru.

Ale ta už je pryč. Teď je důležitá ta Anetina. „Na jaře nás čekají velké závody. Juniorské mistrovství Evropy ve Švédsku,“ prozrazuje.

To bude pořádná výzva. Cíle si ale musíte dávat nejvyšší. Třeba se jednou vydá Aneta ve šlépějích své klubové kolegyně Zity Fryd-rychové, která se představila na olympiádě 2012 v Londýně.