Nácvik hromadných skladeb začíná v tělocvičných jednotách. Například z Blovic u Plzně dodali do celkového obrazce dvacítku cvičenců. Každý dostal protokol o obrazci, který na ploše vytváří. Naučit se postup je i četba na několik večerů před spaním. „Je to neskutečný množství kódů. Taky si musíme pamatovat, jestli stojíme čelem, zády a každý si musí dát pozor, aby se nespletl,“ říká Synáčová.

Všechno do sebe musí zapadnout při společném nácviku. Jeden měli sokolové v Pardubicích, další v den odjezdu v Praze. „Je náročné se se všemi na ploše srovnat. Když si spleteme značku a sejdeme se na ní s někým jiným, tak se vzájemně ptáme: Co tady děláte? A nevíme, kdo je špatně. Musíme si rychle uvědomit, jaká značka je správná,“ vypráví Synáčová o možných úskalí nácviku.

Cvičencům pomáhají v orientaci písmena a čísla podél stadionu. Každý si tak musí pamatovat, kdy na jaké souřadnici stojí. Například na začátku je 21B, další pozice je 26C. „Každý si naběhne na svoji pozici. Musíme umět rychle hledat a správně se přemístit,“ dodává Synáčová.

Na správném místě

Při nácviku se často ozýval z úst autorů skladby Jany Kosařové a Petra Sádka směrem k cvičencům i další povel. „Hrášek!“ upozorňovali.

„To znamená, že nikdo nesmí být kolem vás. Musíme být vždy na správném místě, aby to udělalo správný obrazec,“ vysvětluje Synáčová. Když to klapne a všichni si najdou správné místo, tak se divákům před očima tvoří krásné obrazce. Například čtyřlístek.

Synáčová je v Sokolu od dětství a na velkých akcích cvičí už potřetí. Poprvé se představila na sletu v roce 2018, o rok později i na Světové gymnaestrádě. „Tady celý svět. To je prostě paráda. Baví mě to. Setkáme se společně ve volném čase a navzájem se poznáváme,“ říká nadšeně.

Rozhodně plánuje za rok i vystoupení na XVII. všesokolském sletu v Praze. „To je zase jiný zážitek. Sokolský slet je pěkný v tom, že se sejde dohromady celá republika,“ uvádí Synáčová.