Lovosický Max Jonsson patří mezi nejlepší střelce házenkářské extraligy. Skromný a usměvavý seveřan během své kariéry hrál ve Švédsku, Norsku, Kataru nebo Islandu. Nyní se zabydlel na severu Čech a se svou manželkou Martinou poznává zdejší kulturu a kuchyni. „Nejraději mám vepřové koleno,“ říká Jonsson, který se během svých angažmá naučil šest různých řečí.

Max Jonsson
Rok narození: 1989
Pozice: Spojka
Kariéra: IFK Trelleborg – nejvyšší soutěž Švédsko 2008-2010, Nötteröy (Norsko) 2010-2012, Al Ahli Qatar 2012, Hildesheim (Německo) 2012-2013, Lipsko (Německo) 2013-2014, Nancy (Francie) 2014-2015, Istres (Francie) 2015-2017, Grotta (Island) 2017, Arendal (Norsko) 2017-2019, Al Duhail 2019, Al Jazira 2019-2020

Za tým Lovců hrajete i kvůli Covidu-19, že?
V podstatě ano. Během první vlny pandemie jsme se vrátili do České republiky. Začal jsem trénovat v Lovosicích a líbilo se mi tady. S manželkou jsme si řekli, proč tu nezůstat, když všude ve světě byla situace nejistá.

Pokud by bylo všechno v normálu, za jaký tým byste hrál?
Těžko říct, nikdo pořádně nevěděl, kdy se začne hrát a jestli vůbec.

Kvalita české nejvyšší soutěže vás překvapila. V čem konkrétně?
Soutěž hraje více kvalitních týmů, než jsem si myslel. Když jsem přicházel, hledal jsem si nějaké informace o soutěži na internetu. Myslel jsem si, že nejlepším týmem je Dukla Praha. Překvapilo mě, že Plzeň a Karviná patří také mezi velmi kvalitní týmy. O extralize jsem mnoho znalostí na začátku neměl, takže mě to mile překvapilo.

Jste druhým nejlepším střelcem ligy, jak důležitá je pro vás tato statistika?
Z mého pohledu to není důležitá statistika. Klíčové je, kolik zápasů dokážeme vyhrát jako tým. O to mi jde v první řadě.

Vstřelil jste 96 branek, jste s tímto číslem spokojený?
Odhaduji, že to je dobré číslo, ale není to zásadní pro mě. Házená je týmový sport, chci vyhrávat s týmem a nezáleží na tom, kolika góly k tomu pomohu.

Na druhou stranu coby střelec jste lepší než většina hráčů. Díky čemu se vám tak daří?
Možná v tom hrají roli mé zkušenosti ze zahraničních soutěží, ty by mohly hrát v můj prospěch. Snažím se nacházet dobré střelecké pozice, ze kterých dávám góly.

Zmínil jste zahraniční soutěže, jak si vede česká extraliga v porovnání s nimi?
Těžko se mi to hodnotí. Házená je v každé zemi jiná a specifická. V Německu se hraje jiný styl než ve Francii nebo právě tady v Česku. Nedokáži odhadnout, jak by si týmy vedly v porovnání s jinými soutěžemi.

Vyhovují vám tedy Lovosice?
Ano, vyhovují. Pro mě je velmi důležité, abych měl v týmu dobrou a kamarádskou atmosféru, abych se cítil jako s rodinou. Přesně takové prostředí v Lovosicích máme, takže jsem tam rád.

Za svou kariéru jste prošel mnoha kluby a soutěžemi. Kde to bylo nejlepší?
Každý klub, za který jsem hrál, mě něčím zaujal. Nechci říkat, kde to bylo nejlepší, nebylo by to fér. V každé zemi se mi něco líbilo.

To znamená, že jste měl čas i na cestování po zemích, v nichž jste hrál?
Jasně (důrazně). Vždy jsem se snažil cestovat nejvíce, jak to bylo možné. Rád poznávám nová místa, lidi, kultury a tradice. Právě tohle patří mezi výhody sportovců.

Mimo jiné jste hrál v Kataru. Jaké to tam bylo?
Velmi odlišné od toho, co jsem do té doby zažil. Skvělé, bláznivé, mohl bych použít hodně přídavných jmen. Úroveň házené je v Kataru vyšší než si mnozí lidé myslí. Bylo skvělé tam hrát, musím říct, že není snadné se v těchto soutěžích na Blízkém výhodě prosadit a zapracovat se do týmu.

Musela to být velká změna proti evropskému životu, že?
Všechno je tam naprosto odlišné. Jeden příklad za všechny, tady se jde člověk projít do parku, tam na velbloudu člověk projíždí písečné duny. Chvílemi to bývá dobrodružství.

Dozvěděl jsem se o vás, že mluvíte šesti jazyky. Angličtina by vám pro házenou nestačila?
Věřte, že v házenkářském prostředí nestačila. Většina komunikace v rámci týmu se odehrává v jazyku té země, takže ve Španělsku se mluví španělsky, v Německu německy, takže jsem se musel učit. Zejména ve Francii je to hodně specifické, tam se výjimky vůbec nedělají a cizinci se musí naučit jazyk. Rád se učím jazyky, takže mi to vůbec nevadí.

Jak komplikované byly vaše začátky v Česku? Bylo problematické nakupování?
Zjistil jsem, že v Česku mluví málo lidí anglicky. Na druhou stranu, s házenou jsem procestoval kus světa, jazyky se postupně učil, takže jsem zvyklý na to, že v začátcích používám řeč těla. Rukama a nohama se domluvím vždy a všude (smích).

Jak jste na tom teď s češtinou?
Jo, nějaká slovíčka znám. Postupně začínám rozumět česky, ale bude mi ještě chvíli trvat než budu schopný komunikovat.

Kolik jste toho procestoval tady v severních Čechách?
Mnoho jsem toho kvůli vládním restrikcím neprocestoval. Ale byl jsem například v Praze. Turisté v ní nebyli a byla to příjemná návštěva hlavního města.

Otázka na závěr. Vaše rodina je ve Švédsku, jste v kontaktu?
S rodinou jsem v kontaktu často. Teď je většina rodiny doma ve Švédsku. Jinak býváme rozesetí po světě. Někdo bývá v Americe nebo ve Španělsku.