I proto Huříková do Baku odletěla již v úterý s první částí výpravy. Město ale zatím poznala jen z autobusu při cestě do areálu horských kol, který je od vesnice sportovců vzdálen asi půl hodiny cesty.

"Cestování po městě je ale plynulé, protože tu má olympijská doprava svůj pruh. Je vidět, že Ázerbájdžánci se velmi snaží zapůsobit na cizince příjemným dojmem, a tak je celá trasa na závodiště obehnaná novými nebo alespoň nově natřenými budovami a zdmi. Všude nás vítají vlajky Baku 2015 a rozkvetlé květiny," řekla Huříková.

Rušno ale nikde není. "Novým stavbám zatím chybí život, jsou stavěné ve stejném duchu jako olympijská vesnice. Tam už ale život přivezli první sportovci, pro které je v ní vytvořeno skvělé zázemí se službami, dobrou kuchyní a rozlehlými byty," doplnila osmadvacetiletá bikerka, která v roce 2008 startovala na olympiádě v Pekingu.

Ideální možnost prohlédnout si Baku mají cyklisté z trati, jejíž část vede po hřebeni menšího kopce. "Na velké kochání to však není, protože celý okruh je na otevřené stráni bez jediného stínu, takže se do nás permanentně opírá silné slunce," uvedla Huříková.

Moc ji ale nepotěšilo, že trať vede vedle střelnice. "Občas je namotaná tak blízko, že se vám až sevřou půlky při každém výstřelu. A občas vás trefí kus plastu ze střeleného 'holuba'," přiznala s úsměvem loňská mistryně Evropy v maratonu.

"Jinak je ale trať celkem technická s mnoha krátkými sjezdy přes kameny nebo strmými prašnými padáky. Občas je tam nějaký umělý skok a několik prudkých výjezdů," dodala Huříková.