„Jsem spokojená, že se mi povedlo dobře zazávodit. Byla jsem zvědavá, jak bude vše probíhat. Soupeřky na startu říkaly, že jsou rády, že mě zase vidí,“ vypráví o návratu olympijská vítězka z Londýna, pro níž byla účast v Bulharsku prvním závodem ve skifu po návratu z mateřské pauzy.

„Sice se v Plovdivu nesešla nejkvalitnější konkurence, ale vítězná Holanďanka Lisa Scheenaardová patří do špičky. Potěšilo mě, že jsem se s ní dokázala v určité fázi udržet,“ pokračuje rodačka z Brna. „V závěru mi ujela a pak šla přede mě i Číňanka. Finiš mi zatím moc nejde, ale zapracujeme na něm,“ plánuje.

Občas má pocit, že nezvládá

Naposledy na mezinárodní úrovni jela na olympiádě v Riu. Před dvaceti měsíci pak porodila dceru Adélu. K veslování se vrátila už loni a v Plovdivu dokonce v září závodila na mistrovství světa. Tam ale byla členkou párové čtyřky. „Na podzim jsem proti ostatním holkám měla při testech náskok, a tak došlo k rozhodnutí, že se vrátím na skif,“ ohlíží se za posledním obdobím.

Jak ovšem skloubit výchovu dcery a náročné tréninky? „Občas mám pocit, že nic nezvládám. Je to úplně něco jiného než před Adélkou,“ přiznává osmatřicetiletá veslařka. „Jejím narozením se změnily moje priority. Dřív byl trénink na prvním místě. Teď je hlavní starost o dcerku. Když jsem ale na vodě, snažím se odvést maximum. Nové je i to, že je pro mě psychicky jednodušší dávky odtrénovat,“ líčí.

Pociťujete však větší únavu než dřív. „Je znát. Ale nevím, jestli je to z tréninku, nebo z toho, jak kolem malé běhám. Někdy mám pocit, jako bych ujela padesát kilometrů za den. Únava se nastřádá,“ vykládá s úsměvem matka-skifařka.

Tréninku teď nemůže věnovat tolik času jako v době, kdy v Londýně vybojovala olympijské zlato. „Nemám prostor pro doplňky: běh, jízdu na kole, plavání. K nim se dostanu minimálně, a tak upřednostňujeme veslování. Mohu si to ale dovolit, protože za roky mám hodně natrénováno a nejdůležitější je pro mě práce na vodě. Zdá se mi, že jak mám teď na všechno míň času, je trénink intenzivnější a kvalitnější.“

Dcera se směje z břehu a volá máma

S hlídáním dcery pomáhá jednak babička, ale protože rodiče bydlí daleko, není to úplně pravidelné. „Když máma nemůže přijet, tak Adélku beru na tréninky. Vyrážíme obvykle přes poledne. Někdy spí nebo pobíhá po loděnici. Když jdu na vodu, bere si ji na vltavském břehu na starost můj trenér Tomáš Kacovský,“ popisuje.

„Pokud trénujeme v Račicích, posadí si ji na kolo do cyklosedačky a jedou po cestě za mnou," dodává. Naštěstí Adélka nechce za maminkou na loď. „Jen na mě ukazuje, směje se a volá máma, máma.“

Nejbližším cílem Mirky Topinkové bude na přelomu května a června mistrovství Evropy v Lucernu. V září pak světový šampionát v rakouském Ottensheimu, kde se zkusí kvalifikovat na OH 2020 v Tokiu. „Na větší akce mám hlídání domluvené. Mamka s ním počítá a asi si vezme Adélku domů do Brna. Jsou na sebe zvyklé a babička si vše užívá.“