„Pamatuju si Maxe od jeho příchodu, kdy přišel a společně s Cacauem převyšovali zbytek české ligy,“ potvrzuje Slováček.

Sedmatřicetiletý Max je vskutku jedním z nejúspěšnějších cizinců v českém sportu obecně. Do východních Čech dorazil v létě 2009, od té doby slavil devětkrát mistrovský titul. Zvládl 307 zápasů, v nichž nasázel 360 branek a přihodil 156 asistencí.

„Chci desátý titul,“ prohlašuje nyní. Mužstvo k němu nemá daleko, po demolici Liberce je v semifinále play- off, v němž se potká s Teplicemi. Max k postupu přispěl čtyřmi zásahy.

Je to zkrátka střelec. Dokonce se mluvilo o tom, že by získal české občanství a hrál za národní mužstvo vedené Tomášem Neumannem. „Měl jsem o to zájem,“ přiznal Brazilec. „Ani nevím, proč to nedopadlo.“

Žádost o občanství

Důvody byly dva. Nejprve mírná averze vedení svazu. Ne vůči Maxovi, ale vůči umělému zasazování cizinců do národního mužstva. V roce 2014 se však názor změnil. Byla nachystána žádost o občanství pro Maxe a jeho mladého spoluhráče z Chrudimi Douglase, který se později stal světovou hvězdou.

„Jenže Douglas chvíli na to odešel do Kazachstánu a nám nedávalo smysl brát jen jednoho Brazilce,“ vysvětluje Neumann. Proto se z Maxe Čech nakonec nestal. Přesto nezanevřel. Naopak. Navzdory tomu, že prakticky po každé sezoně měl nabídky z jiných zemí, dál zůstává.

„Jsem tu se svojí rodinou a jsme tu moc rádi. Občas se smějeme, že už tu známe víc lidí než u nás doma v Brazílii. Já, moje manželka i synové jsme si tu již zvykli,“ vykládá. „Znám tu všechno město i lidi. Jsem tu šťastný a chci tu i nadále žít a pracovat,“ netají.

Dokonce se (mírně) pustil i do češtiny, pro portugalsky mluvícího člověka velmi těžkého jazyku. Ostatně jeho synové rozumí, vždyť tady chodí do školy, navíc hrají fotbal v blízkých Bítovanech.

Max vedle vlastní profesionální kariéry trénuje na letních kempech malé futsalisty. A v týmu má ještě jednu roli. Stal se tlumočníkem pro trenéra Felipe Condeho, svého krajana. Má velmi zvláštní styl mluvy, jakousi směsici češtiny a ruštiny (tu ho učil bývalý spoluhráč Cacau). Týmové oddechové časy jsou velmi zajímavé i jazykově…

Strach o otce 

V Česku ho však nyní drží i covid. V minulém roce kvůli němu s rodinou neodletěli na dovolenou domů. Uvidí se, jaká bude situace letos.

V Brazílii však rozhodně není růžová. „Hodně lidí zemřelo, několik týdnů nazpět i tři tisíce lidí za jediný den. Teď už je to trochu lepší, protože se rozjelo očkování. Jsme pátí na světě, kdo má nejvíce očkovaných, a to okolo 50 miliónů lidí. Doufám, že to bude takto rychle pokračovat,“ sleduje Max situaci z druhé strany světa.

Sám měl strach o svého otce. „Nebylo to jednoduché, protože otci je sedmdesát let a starší lidé to snášejí mnohem hůře. Díky bohu, nikdo covid nechytil. Teď už je to v pohodě, oba moji rodiče jsou očkovaní,“ vypráví.

„Situace je strašná,“ připustí. „Ale lidé rozhodně dodržují opatření. Vnímají, že je to opravdu velký problém. Bojí se hlavně toho, že vláda udělá tvrdý lockdown a zavře se naprosto všechno. Jenže lidi musí chodit do práce, nemohou zůstat doma, protože by neměli ani na jídlo,“ popisuje Brazilec v českých službách.