Po něm už není nárok na reparát. Po něm už není nic. Ani cesta domů, neboť šampionát se koná v Praze. Letenky na play-off do Berlína zajistí jen výhra. Aby čeští basketbalisté dnes Izrael pokořili, musí zapracovat na více věcech. Byť na to měli a stále ještě mají málo času. Dá se říct, že jeden den na pořádnou přípravu. 

Český tým je na šampionátu k nepoznání od předchozích vrcholných akcích. Nejvíce trpí stavem hlavní hvězdy Tomáše Satoranského. Jeho zranění a následné komplikované uzdravování drží Lvy v nejistotě. Stále se neví, jestli nastoupí. Čechům se nedaří vůbec nic. Trenér Ginzburg nemá šťastnou ruku při střídání. Tlak uspět i na domácí půdě se prolíná s nervozitou. Z toho plyne i fakt, že se hráči po některých výrocích rozhodčích cítí ukřivděni a jindy než obvykle s nimi vedou diskuze.

Trenér Ronen Ginzburg
Zápas století. Čeští basketbalisté vezmou všechno, nebo nic

Největší kámen úrazu? Obrana. Na ní byl postaven základ úspěchu na MS v Číně i při krasojízdě na olympijské hry. Se zlatými roky českého mužského basketbalu byla spojena nečitelnost české reprezentace. Respektive variabilita. Kromě režie hry „Satyho“ vždy vyskočili dva tři střelci, kteří táhli tým bodově. S oběma polovinami hřiště souvisí také rychlost. Všichni protivníci dávali Čechům „čouda“. Zatímco oni se vesměs musejí protrápit postupným útokem.  

Přestat diskutovat s rozhodčími. Jednou je to odpískané a oni už svůj verdikt (byť sporný) měnit nebudou. Zbytečně dochází k popuzení si proti sobě i ztrátě stoprocentní koncentrace. 

Zrychlit. Jak směrem dopředu, tak hlavně do obrany. Přestože tato činnost byla doménou českého týmu v posledních letech, na šampionátu za soupeři zaostává. A postupným útokem do zformované obrany je to při zakončení padesát na padesát.  

Obrana je alfou a omegou úspěchu. Český tým inkasuje mraky trojek. Nestíhá bránit perimetr a pak už jen při střelách natahuje ruku. Navíc ten pomalý návrat obránce za clonou.  

Patrik Auda
Patrik Auda: Finům tam padalo úplně všechno. Jejich střelba byla úžasná

Omezit ztráty. Přesněji řečeno je minimalizovat. Proti Srbsku (celkem 15 jako s Nizozemskem) se při umazávání manka dařilo, protože jiný recept nebyl. Soupeř  nekompromisně trestal. Jako v případě Finů (17 ztrát) nebo Poláků (12 ztrát).   

Více věřit lavičce. Hráči jako Krejčí, Jelínek, Kříž potřebují cítit větší důvěru. Naopak hráče, kterým se nedaří, posadit na lavičku. Na druhou stranu omezit střídání, hlavně v první čtvrtině. Tým se potřebuje dostat do tempa.  

Nespoléhat se jen na Veselého. Pak stačí, když se na něj soupeř zaměří nebo se vyfauluje. Kam se vytratila variabilita českého týmu? Pro soupeře nebyl absolutně čitelný, protože mohl udeřit kdokoliv. 

Najít více dvojciferných střelců. Když už mají mít jen jedenáct bodů, tak alespoň šest, sedm z nich. 

Česká republika po dvou odlišných poločasech udolala Nizozemsko.
Hruban po těsné výhře: Zasekli jsme se, vrátili jsme se ale ve správnou chvíli

Najít více tříbodových střelců. Jen Peterka to nevytrhne. Pak stačí, když se mu přestane dařit jako proti Finsku. Respektive, když ho soupeř nutí do těžkých střel.  

Uhlídat klíčové hráče protivníka. I když na šampionátu český tým porazí prakticky dva z každého celku. Tak alespoň jednoho z nich… 

Nenechat trápit Satoranského. Největší česká hvězda strašně chce, ale moc jí to nejde. Na jeho hře se zákonitě projevuje čtrnáctidenní výpadek tréninku i herní praxe. Po vyléčení zranění (snad už) ztratil jistotu a nebývale kazí. Navíc se mu lepí střelecká smůla na paty. Asi je nenahraditelný, ale v tomto rozpoložení se nedá na něj spoléhat donekonečna.