Posádku tvořili mnohonásobný medailista ze světových soutěží v rychlostní kanoistice Martin Fuksa, jeho mladší bratr a naděje Petr Fuksa, Petr Fuksa starší, otec a trenér obou závodníků a Josef Fuksa, nejstarší zástupce rodu, dědeček a zároveň také trenér svých vnuků.

„Nápad svézt se pohromadě vznikl už dřív. Šlo o dědovu iniciativu, chtěl se s námi všemi projet. Po srpnovém mistrovství světa v Račicích jsme začali myšlenku řešit, a povedlo se nám akci naplánovat tak, aby k ní došlo po sezoně a po dovolené,“ vykládal Martin Fuksa, letošní mistr světa a Evropy na pětistovce.

Rodinná premiéra

Nápad se mu zamlouval. „Žádná nervozita, brali jsme to jako srandu. Šlo o moje první svezení po odpočinku, ale přípravu jsme tím neodstartovali. Makat začínáme až od října a pak pojedeme do Japonska, kde budeme trénovat, ale ne na místě, kde se v roce 2020 pojede olympiáda,“ prozradil čtyřiadvacetiletý člen Dukly. „Nový areál ještě není postavený, ale důležité bude zjistit, co s námi udělá aklimatizace v takové dálce.“

Před jízdou bylo potřebovat domluvit, v jakém pořadí se rodina Fuksů na čtyřkanoi posadí. „Celý život jsem jezdil na háčku, tedy vepředu, a udával jsem tempo. Stejnou roli má i Péťa. Naproti tomu Martinova a dědova pozice je na zádi při řízení lodě. Nakonec jsme si to rozdělili jinak, hlavně aby to všem vyhovovalo,“ vysvětlil osmačtyřicetiletý Petr Fuksa.

Pro všechny zúčastněné neobvyklé vyjížďky se jednalo o premiéru. „Nikdy jsme se na jedné lodi nesešli. Docela jsem se při tom zadýchal, ale děda ne. Ten nás všechny přežije,“ smál se otec kanoistů po čtvrthodinové plavbě.

Nejstarší z rodiny měl z celé akce očividnou radost. „Říkal jsem jim, aby nejezdili moc rychle. Takové tempo jsem nezažil snad třicet let. Když se dožiju pětasedmdesátky, přihlásíme se na mistrovství republiky,“ žertoval. „Na vodě jsem byl letos asi dvakrát, spíš jezdím na kole, ale vodu mám moc rád,“ přiznal jednasedmdesátiletý Josef Fuksa.

„Mohli bychom to ještě někdy zkusit, byla to super projížďka. Měl jsem z toho skvělý pocit. Lepší, než jsem čekal. Krásné bylo, že jsme se sešli dva praváci a dva leváci,“ liboval si Petr Fuksa mladší, teprve devatenáctiletý benjamínek.

Synové nejdřív neměli o kanoistiku zájem

Kanoistika není v rodě Fuksů jen mužská výsada. Závodně jezdily na kajaku i maminka a babička nynějších reprezentantů. Řemeslo se v rodině tedy dědí nejen z otce na syna. „U mě bylo jasno už odmalička,“ vyprávěl Petr Fuksa starší, bývalý olympionik a rovněž mistr světa a Evropy. „Táta mě vozil už jako kluka ve špičce. Na Labi jsem byl odmalička a k ničemu jinému jsem nečuchnul.“

S jeho syny to prý bylo trochu jiné. „Martin začínal s hokejem. K vodě se mu nechtělo. Petr dokonce sportovat nechtěl. Pak připustil, že by si při fotbale stoupl do brány. Oba zkoušeli něco jiného, ale nakonec skončili v kanoistice. Rozhodli se ale sami,“ uvedl otec.

„Je pravda, že jsem chtěl chytat, protože jsem si myslel, že se u toho nebude běhat,“ potvrdil Petr Fuksa mladší a přiznal, že se na kanoistiku dal kvůli Martinovi.

„Brácha mi říkal, že stejně jednou budu pádlovat. Moc jsem mu nevěřil, ale nakonec to tak dopadlo. Je můj vzor. Jezdíme spolu i na dvojce a budeme v tom příští rok pokračovat.“