„Mám pořád hlad, honí mě mlsná. Tělo si zvyká na zátěž. Na pár dnů jsem vyrazil do Andorry a trénoval s Ondrou Cinkem, naším elitním bikerem,“ vypráví jezdec, který má kapse novou smlouvu s týmem Quick Step a k prvnímu ostrému měření by měl nastoupit v únoru na Tour de Provence.

Tréninkový proces zahájil v posilovně, doma vyjel i s mladším bráchou. „Přístup k silovému tréninku jsem úplně změnil. Místo zvedání stokilových činek se zaměřuji na dynamické prvky vzpírání s mnohem menší zátěží. Právě moje výbušnost během zranění utrpěla nejvíc a v tuhle chvíli je to pro mě priorita.“

Biky jsou pořád srdcovka

 Petr Vakoč si pochvaloval, že vyrazil na kolo s Ondrou Cinkem, medailistou z mistrovství světa i Evropy. „Už dlouho jsem se těšil, až se s ním pustím do terénu. Na bikách jsem začínal a stále jsou pro mě srdcovka. Během sezony toho na celoodpruženém Epicu moc nenajezdím, ale v zimní přípravě si ho pořádně užívám. Ondra mi ukázal plno nových single-

tracků a poradil mi, jak vylepšit techniku. Ačkoliv jsme spolu jezdili jen dvě hodiny, měl jsem toho dost. Dorazil jsem domů, dal si proteinový shake a na chvilku si zdřímnul. A probudil jsem se hlady,“ přiznal šestadvacetiletý silničář.

Během nedobrovolného volna toho moc nekonzumoval. „Tělo se přepnulo do odpočinkového režimu a úplně jsem ztratil apetit. Následující dny jsem ale jedl prakticky nonstop. Zprvu jsem byl trochu mrzutý z toho, že se mi nedaří jíst zdravě. Rychle jsem si však uvědomil, že mnohem horší než prohřešky v jídelníčku je následný pocit viny. Mohu si dovolit trochu hřešit. Naopak, je to vlastně žádoucí. Kilo nebo dvě navíc přes zimu přijdou vhod.“

Hory a super parťáci

 V Andoře si Vakočovo tělo začalo na zátěž už pomalu zvykat. Po ránu prý sice potřeboval alespoň dvě espressa a notnou chvíli přemlouvání, než vyrazil na trénink, ale odpoledne se již necítil tak zničený. I jídelníček se pomalu vracel do rozumných mezí. Pokračoval v obdobných tréninkových aktivitách. Ke slovu přicházela posilovna, pěší túry a jóga.

Pak se opět vrátil do terénu. „Sešla se nás velká skupina, ve které byl i vítěz devíti etap na Vueltě Joaqim Rodriguez a jeden z mých dětských vzorů a legenda horských kol Joan Antonio Hermida. Ještě bych někde na půdě našel jeho plakát. Zažít s ním trénink, byl pro mě úžasný zážitek. A na to, že je už dva roky v ,důchodu', je v neskutečné formě,“ vyprávěl závodník, který předloni startoval na Tour de France.

V dalších dnech pokračoval v obdobném duchu. Začal pomaličku přidávat na objemu i intenzitě tréninkových jednotek a snažil se dostat apetit zpět pod kontrolu. „Mám sice ještě solidní rezervu, ale nechci si ji celou vyplýtvat hned. Rád bych si něco nechal na Vánoce. Na cukroví od maminky mám opravdu slabost,“ dodal Vakoč s úsměvem.