Máte za sebou první třítýdenní závod, bylo to těžší, než jsi představoval?
Na to je dost složité odpovědět, protože jsem neměl žádný obrázek o tom, jak bude závod náročný. Ale zvládl jsem ho docela důstojně, takže náročnost odpovídala mým představám.

Na Giru bylo hodně brutálních momentů, jak jste je viděl?
Nejnáročnější byl poslední týden, protože po volném dni v Bergamu na mě dolehla nemoc. Nějaká chřipka, žaludeční problémy a hlavně zánět dýchacích cest s hleny, kašlem, rýmou a bolestmi v krku. To bylo strašně těžké. Bojoval jsem sám se sebou. Prakticky jsem nespal, takže výkony v posledním týdnu byly jako na horské dráze. Jeden den se mi jelo dobře, druhý den jsem sotva dojel v grupetu. Bylo to extrémně náročné, protože v posledním týdnu byly nejtěžší etapy, nejvíc kopců a k tomu ještě ta nemoc.

Jak moc vám úspěšné Giro, třeba i s ohledem na sebevědomí, pomůže do další práce?
Giro mě hlavně posunulo strašně práh bolesti. Motor mám teď úplně někde jinde. Nástupy, které mě dřív bolely, mě začínají bolet mnohem později. Mentálně se člověk posune, protože si toho na Grand Tour vytrpí opravdu hodně. Věřím, že po Giru by musely přijít opravdu tvrdé podmínky, aby mě dokázaly zlomit. Mentálně takový závod posune člověka neskutečně. Tělo opravdu zvládne všechno. Je to jen o hlavě, kolik úsilí tělu připustí. Na sebevědomí budu muset ještě zamakat. Ještě mi chybí nastavení, že jdu na start s tím, že vyhraju. To bude ještě trvat, ale rozhodně mám větší sebevědomí z pohledu toho, co všechno moje tělo dokáže a snese.

Věřím, že nabídka z elitních týmů přijde

Po druhém místě v 7. etapě jste říkal, že vám ten úspěch zachránil cyklistický život. Už jste to dokázal naplno zpracovat?
Ještě pořád vstřebávám, že jsem byl druhý v etapě závodě Grand Tour, který byl navíc profilově podle mě nejtěžší. Povětrnostní podmínky byly letos hodně náročné, takže si myslím, že to byla jedna z nejtěžších Grand Tour v posledních letech. Odstoupilo skoro šedesát lidí, a to jen dokazuje, jak těžký závod jsem zvládl. Pořád to zpracovávám. Giro mi zachránilo cyklistický život, který chci žít a vždycky jsem chtěl. Závod mi potvrdil, že jsem na správné cestě. Druhé místo v etapě byl impuls, že to opravdu jde.

Věříte, že si vás díky výborným výkonům na Giru všimly elitní týmy?
Myslím si, že ano. Věřím, že jsem odvedl dobrou práci. Samozřejmě vždy jde všechno udělat lépe, ale za sebe jsem se svým výkonem spokojený. Jsem ambiciózní a vždy sebudu snažit dělat všechno pro to, abych vyhrával. Byl by to sen, kdybych se mohl v budoucnu posunout někam výš. Jsem optimista a vím, že dobrých cyklistů je hodně a není vůbec snadné se prosadit do World Tour. Sezona ale ještě neskončila, a když na Giro navážu v dalších závodech, tak by nějaká nabídka mohla přijít. Udělám všechno pro to, abych na konci roku nelitoval, že jsem mohl pro smlouvu ve World Tour udělat víc.

Je o vás známé, že si všechno podrobně analyzujete. Jak byste se na Giru ohodnotil?
Pozitivně, vůbec bych nečekal, že bych to každý den zvládal. V devatenácté etapě jsem vydržel až do posledního kopce s nejlepšími. Hlavně si cením, že jsem nevzdal, i když jsem měl nejhorší pocity a byl nemocný. Všechno jsem překonal. A třeba se mi zkušenosti budou hodit i v dalších závodech Grand Tour, tedy pokud nějaké pojedu. Málokdy se chválím, ale tentokrát si mohu říct, že jsem spokojený a mám klid. Uvidíme, kam se to bude posouvat.

Bez fanoušků by cyklistika nemohla existovat

Jaké momenty byly nejtěžší?
Určitě časovky, protože jsem neměl svoje časovkářské kolo. Navíc mělo menší rám a jiné sedlo, a tak jsem posed ladil před úvodní časovkou. Bylo to strašně těžké a strašně to bolelo. Časovky byly noční můrou, ale všechny jsem je zvládl. Nejkritičtější byla 16. etapa po dni volna. Byl jsem nejvíc nemocný a sotva jsem se udržel na nohou. Byl jsem jeden z prvních, který odpadl, ale nepřipustil jsem si, že bych nedokázal dojet do cíle. Řekl jsem si, že to vybojuju a musím si toho vážit, protože je spousta lidí, kteří by chtěli být na mém místě a jet Grand Tour. Nesměl jsem vzdát, dojel jsem za každou cenu.

Jaké chvíle byly naopak nejhezčí?
Rozhodně úvod Gira. Bylo to krásné, hodně lidí, atmosféra, kterou jsem poprvé nasál jako závodník. Potom přišla 7. etapa a druhé místo po celodenním úniku, neuvěřitelná etapa. Těžko se mi hledají slova. Další krásná etapa byla v Neapoli. Jelo se podél moře, a i když to bylo brutálně těžké, užil jsem si nádherné prostředí. Musím vypíchnout i den, kdy za mnou přijela přítelkyně a předvedl jsem se slušným výkonem. Potom samozřejmě Řím. Nikdy jsem tam nebyl. Nakonec jsem si ho projel v balíku. To bylo neskutečné. Navíc do toho fanoušci. Co ti dovedou udělat s člověkem… Bez nich by cyklistika nemohla existovat. Je to neuvěřitelný zážitek, když přes lidi nevidíte ani dva metry před sebe. Chci divákům poděkovat, bez nich bychom nedokázali podávat takové výkony.

Zažil jste i momenty, na něž budete vzpomínat celý život?
Na celé tři týdny. Od prvního dne, kdy jsem nacvaknul pedál a rozjel závod. Až do posledního momentu, kdy jsem vycvaknul a Giro skončilo. Člověk je jak houba a všechno nasává. To jsou zkušenosti, z nichž budu čerpat celou kariéru. Rozhodně budu do smrti vzpomínat na druhé místo po dojezdu na Gran Sassu. Věřím, že se na Giro ještě podívám. První Grand Tour je pro cyklistu, jako když jde dítě poprvé do školy. Byl to pro mě zatím vrchol cyklistického života.