"Jsem za Romana opravdu šťastný. Je to jediná medaile, která mu chyběla. Mám rád i ostatní kluky, ale jsem vážně rád, že vyhrál právě on,“ říkal Bryan Clay, mistr světa zHelsinek 2005.

Ze závodu jste odstoupil. Co se vlastně stalo?

Při výšce jsem si natáhl stehenní sval, bolelo to jako čert. Do té doby šlo všechno dobře. Jenže pak jsem uklouzl při odrazu. Doktor mi udělal akupunkturu, ale vůbec nic nepomohlo. Než abych se zranil ještě víc, raději jsme se rozhodli odstoupit.

Jste hodně zklamaný?

To ano. Začal jsem dobře, určitě bych odvedl dobrou práci, kdyby…. Jenže když lidé říkají kdyby, je to na nic. Věřím, že kdybych zůstal zdravý, vyhrál bych. Ale.v závodě jsem nezůstal. A zvítězil Roman. Snažil se o to tak dlouho, zasloužil si to.

Bylo pro to vás emociálně vypjaté závodit právě v Japonsku? Vaše matka odtud pochází.

Byl jsem velmi smutný, že to takhle dopadlo. Přišlo se na mě podívat hodně členů rodiny, kteří tady žijí. Samozřejmě, že když kvůli vám přijdou blízcí, chcete se předvést. Ale já vím, že mě mají rádi kvůli mně a ne kvůli výkonu na dráze. Strávil jsem s nimi nějaký čas. A bylo to fajn.

Co ztoho všeho vyplývá pro olympiádu v Pekingu?

Nemyslím, že tento příběh pro mě zpohledu Pekingu mnoho znamená. Letos jsem byl každou chvíli zraněný. Neměl jsem šanci závodit zdravý. Příští rok, doufám, bude všechno jinak. Jestli budu zdravý a přijedu dobře připraven, nikdo mě nemůže porazit.

Ale vČíně už to nebude jen o vás a o Šebrlem. Ve hře je nejméně pět desetibojařů, že?

Určitě. Vždycky je tu někdo, na koho si musíte dávat pozor. Přesto si myslím, že když zůstanu fit, nikdo mě neporazí. Opravdu jsem o tom přesvědčen. Ani nepotřebuju nové osobní

rekordy. Když půjdu průměrně, udělám 8900 bodů. A tak vysoko nikdo být nemůže.

Více o desetiboji se dočtete ZDE!