Všední den, lehce po deváté hodině. Teploměr je těsně pod dvaceti stupni. Venkovní areál děčínského aquaparku zeje prázdnotou. Jen u padesátimetrového bazénu zahlédnete trenéra a jeho svěřence. Kouč Petr Budínský a nevidomý plavec Miroslav Smrčka, který se v 58 letech dostal na paralympiádu do Tokia. Oba z Ústí nad Labem, přesto musí trénovat v Děčíně.

„V Děčíně máme luxusní podmínky, musíme poděkovat jak městu, tak samotnému aquaparku. Pokud by nám nepřálo počasí, můžeme chodit dovnitř, kde je pětadvacítka. Proč netrénujeme v Ústí? To nebudu radši komentovat,“ zakroutil hlavou kouč Budínský. Za děčínské útočiště platí symbolickou částku. „Ale za ten komfort, co tady máme, je to pakatel,“ rychle dodal.

Děčínskou přípravu si pochvaluje samotný Smrčka. „Od srdce bych chtěl vřele poděkovat Děčínu za to, že tady můžeme trénovat. Máme nataženou dráhu, přístup personálu je špičkový. Vlastně už jsem v Děčíně doma, často tady trénujeme. Vycházejí nám maximálně vstříc,“ usmíval se mistr světa.

Právě nenatažení dráhy je hlavním problémem v Ústí nad Labem. Bez ní si Smrčka, který patří pod hlavičku nevidomého klubu v Lovosicích, například poranil zápěstí při jedné z kolizí.

Věk si nepřipouští

Nejstarší člen české paralympijské výpravy odlétá do Tokia se svým koučem 17. srpna. Tréninky jsou tak v plném proudu.

„Někdy trénujeme dvoufázově. První trénink je ráno, druhý pak okolo páté hodiny večer. Záleží na počasí. Aktuálně máme ideální podmínky, vyhovuje nám počasí. V Tokiu to bude úplně o něčem jiném. Je tam vedro, navíc sedmdesáti procentní vlhkost. Ještě si k tomu musíme přičíst časový posun,“ zdůraznil Budínský.

„Pro mě je tohle počasí ideální. Voda je taky dobrá. Kdyby u nás byly nějaké tropy, uvařil bych se tam jako buřt,“ zavtipkoval Smrčka.

Kromě klasické přípravy ve vodě Smrčka nezahálí. „Chodil jsem do fitka, běhám na pásu. Tělo je často ztuhlé. Přeci jen jsem poněkud vyzrálejší. (smích). Starej nejsem, to si nepřipouštím, cítím se bezvadně. Tréninky jsou nálož, ale cítím se fajn. V mém věku se dá měřit s mladšími, akorát je trenér musí trochu rozptýlit,“ poznamenal slepý sportovec, ze kterého čišela pozitivní energie.

V Tokiu je o sedm hodin více, na Smrčku čekají dopolední časy závodů. V té době bude v Česku hluboká noc. „To víte, pravidelně si v noci dávám budík na třetí hodinu. Vstanu a řeknu si, teď musím cvičit. S tím časovým posunem je to taková ohraná deska. Vyhověli nám s tím, že dorazíme do Japonska pár dní před samotnými závody. Říká se, že co hodina časového posunu, to den na aklimatizaci. Nám to tak nějak vyjde,“ má jasno 58 letý nevidomý plavec.

Může se povést i medaile

Na Smrčku čekají tři tratě – 100 metrů znak a prsa, 200 metrů polohovka. Největší ambice má český paralympionik na znakové trati. „Rád bych se dostal do finále, tam to bude otevřené. Pokud zaplavu dobrý čas, může se povést i medaile. Musím si zaplavat osobák, pak ta šance bude velká,“ zdůraznil.

Trenér Budínský zvažuje, jestli se má se svým svěřencem těsně před odletem vydat na soustředění do Nymburka. Oba si však plně uvědomují riziko, které je spojené s koronavirem. Případný pozitivní test by mohl překazit celou paralympiádu.

„Máme tam už zajištěné ubytování, ale bude tam velká kumulace dalších sportovců. S Mírou to pořád řešíme, neradi bychom pak měli pozitivní test,“ připomněl Budínský, který vzápětí promluvil o přísných opatřeních v Tokiu. „Pravidelné testy, bez diváků. Přes aplikaci v telefonu budou sledovat naše trasy. Pokud půjdeme někam jinam, můžeme mít velký problém a přijít o akreditaci. Opatření jsou brutální, nesmíme udělat žádnou chybu,“ pokýval hlavou.

Nákaza? Snaží se vyhýbat lidem

Podobné martyrium si Smrčka zažil při mistrovství Evropy, které se konalo na Madeiře. „Prodělal jsem covid, pak jsem se nechal očkovat, na přípravu nebylo moc času. Roušku jsme sundali těsně před skokem do bazénu, nebyl ani prostor se pořádně rozdýchat. Obden se testovalo, tam to bylo do nosu. Strkalo se to obzvláště hluboko, pěkně jsem řval. V Tokiu by měly být testy ze slin. Ale jinak nevíme, co nás tam všechno čeká,“ zamyslel se.

Opatrní musí být oba i v Česku. „Když to řeknu blbě, tak se snažíme vyhýbat lidem. Má rodina je na dovolené, já to trávím na chalupě. Míra se taky snaží, aby se prostě nenakazil. Covid už prodělal,“ konstatoval Budínský.

Nezbývá, než oběma popřát, aby se jim v dalekém Japonsku zadařilo. „S Péťou se známe už od svých jinošských let. Trénoval mě už jeho otec, máme velkou vazbu. Spolu trénujeme tak sedm let. Klape nám to, i když na mě občas štípe dříví,“ zasmál se Smrčka. „Bude to ale naše poslední olympiáda,“ dodal Budínský.