Za sebou má kariéru brankáře v pozemním hokeji. Filip Neusser začínal v pražském klubu HC Praga 1946 a deset let působil v zahraničních ligách. Hrál profesionálně v Německu, Anglii, Itálii a Španělsku. Mezitím reprezentoval Českou republiku, hrál na mistrovství Evropy, mistrovství světa a zapojil se i do bojů o postup na olympiádu, což se ale nepovedlo. 

„Poznal jsem, jak sport funguje ve světě a záhy jsem zjistil, že u nás chybí správná strategie a koncepce. Divil jsem se, jak to, že tam to jde a tady ne?“ říká zanedlouho čtyřicátník, který získal ostruhy na různých úrovních v komunální politice. Je místopředsedou Českého svazu pozemního hokeje a před sedmi lety se stal členem pléna ČOV. 

Kdy jste narazil na okolnosti, s nimiž jste nesouhlasil?
V roce 2014 se změnily stanovy a já byl jeden ze čtyř, kdo hlasoval proti. Věděl jsem, že jsou špatné a dneska se to ukazuje. Všichni je chtějí změnit. Tedy kromě pana Kejvala, jemuž vyhovují. 

V čem byl problém?
Hlavně v tom, že jsou stanovy diskriminační. Člověk dosazený panem Kejvalem má stejný hlas jako např. fotbal nebo lední hokej. Navíc sporty, které nejsou na programu olympiád, nemají prakticky žádný hlas. Další věcí je, že s naším svazem nikdo nekomunikoval. Nikdo neodpovídal na moje dotazy, co bude změna stanov znamenat pro olympijské sporty? Přitom jsem očekával, že jednotlivým členům, kteří mají zvedat ruku, bude vysvětleno, co to přinese. Nic se ale nestalo, a to mě rozzlobilo. A pak ještě další věc.

Povídejte.
Ještě jako hráč, ale zároveň už oficiální zástupce svazu a mužské reprezentace, která měla před sebou boj o olympijské Rio a měla docela silný tým, jsem přišel za panem Kejvalem s dotazem, jak nám mohou pomoci? Nechtěl jsem peníze, ale jednalo se mi o koncepční zabezpečení. On si proti mně sedl, zkřížil ruce a nohy a řekl: až se dostanete na olympiádu, tak pro vás něco můžeme udělat. Navíc teď říká, že mě vlastně vůbec nezná. V tu chvíli jsem si řekl: to snad není možné. Možná se tak zachoval proto, že jsem hlasoval proti stanovám…

Jak to na vás zapůsobilo?
Přemýšlel jsem, na co máme olympijský výbor? Já bych čekal, že jeho zájmem bude, aby se na hry dostalo co nejvíc českých sportovců a skvěle reprezentovali Českou republiku. To by mělo přece vrcholný sportovní orgán prvořadě zajímat. Domníval jsem se, že bude jednat se všemi olympijskými sporty a bude se jim snažit pomoci. Ale tohle tady nikdo nedělá. Pan Kejval komunikuje pouze se spřátelenými svazy. 

Co vám ještě vadilo?
Třeba to, že se panu Haníkovi v době, kdy byl předsedou volejbalového svazu, ztratí z účtu 19 milionů korun. Už před čtyřmi roky jsem před volebním plénem veřejně jako jediný navrhoval, aby volba byla tajná. To je totiž jediná demokratická volba. To se nepovedlo, pan Kejval pana Haníka podpořil. On je navíc známý tím, že dehonestuje ženy. V televizi prohlásil, že se mají starat o děti, praní a žehlení. Ať se na mě nikdo nezlobí, tohle přece místopředseda ČOV nemůže vypustit z úst. 

Jaký máte názor na olympijské parky?
Ta myšlenka není špatná, ale vadí mi dvě věci. Je potřeba propagovat olympiádu v době olympijských her? Něco takového bych chápal v neolympijském roce. Pak to jsou náklady. Za 60 milionů korun se z veřejných peněz vybuduje infrastruktura a za dva týdny z toho nic nezůstane. Český sport je obecně podfinancovaný a tady se rozhazují miliony. To nemá hlavu a patu. Prostředky by se daly využít účelněji. 

Pokoušel jste se něco změnit?
Letos jsem chtěl kandidovat do výkonného výboru nebo na místopředsedu právě proti panu Haníkovi. Ale pan Kejval si pozval šéfa pozemkářského svazu Gina Schilderse. Předtím se spolu nikdy neviděli, a to je Schilders ve funkci předsedy jedenáct let. Během debaty mu navrhl, aby byl místo mě v plénu ČOV a nabízel mu za to různé výhody. Gino je Nizozemec, ale u nás žije asi dvacet let. Když mi to pověděl, řekl jsem, že to už je moc, že se snaží zasahovat do suverenity svazu a že proti němu půjdu. Takhle vznikla moje kandidatura na předsedu ČOV.

Co říkáte tomu, že se vaším jménem zaštiťují někteří Kejvalovi kritici?
On vyhlašuje, že jsem člověk pánů Pelty a Jansty a měl bych sport vést podle nich. To je pomluva. Mrzí mě, že jsem stal nástrojem mocenských bojů. Třeba s panem Peltou jsem se v životě nesetkal. Pan Jansta jako šéf České unie sportu na rozdíl od pana Kejvala se svazy komunikuje. U těch schůzek jsem byl, ale pohoršuje mě, že jsem s těmito lidmi spojovaný. Nemohu s tím ale nic dělat. Jen si říkám, jestli mu to stojí za to, ale evidentně stojí. Nechci s panem Kejvalem válčit, ale existují věci, které jsou za hranou. Myslím, že z pozice šéfa ČOV by si tohle neměl dovolit. 

Jaké změny byste v případě zvolení zavedl?
Chtěl bych rozšířit počet statutárů, ČOV nesmí být institucí jedné osoby. Má pracovat pro sportovce a pro sportovní organizace být zastřešujícím a servisním orgánem. Kampaně a marketingová činnost v době Národní sportovní agentury už ČOV nenáleží. Jeho prvořadým úkolem je starat se o olympioniky a propagovat myšlenky olympismu.

Dále jde o koncepci olympijských sportů. ČOV se má ptát, co od nás potřebujete, co můžeme udělat, abyste se dostali na olympiádu? Zároveň je potřeba změnit stanovy, protože jsou pokřivené a dají se vysvětlovat, jak je potřeba. 

Cítíte před volbou podporu svazů?
Scházím se s jejich předsedy a říkám jim: nejsem blázen, který tady chce hodit granát do systému. Jen chci změnit některé věci, které se mi nelíbí. Nepřemlouvám je, aby mě volili. Chci se s nimi poznat, ať si každý udělá svůj názor. Ale vím, že jsou také nespokojení. Podporu cítím. Uvidí se na plénu.

Existuje možnost, že nebudete zvolený. Co to pro vás bude znamenat?
Jsem otevřený člověk. Přijmu to s pokorou. Bude to signál, že sportovní prostředí chce pokračovat dosavadním stylem. Budu to respektovat, ale nevzdám to. Nikdo ode mě nemůže očekávat, že dál nebudu ukazovat na to, co se mi nelíbí. Jsem přesvědčený, že jdu správným směrem.