Jaký je tedy aktuální stav?
Sportovní svazy dostaly peníze a už na jaře je měly na svém účtu. Organizace soutěží a reprezentace byly zajištěny. Bohužel, obrovské problémy jsou s programem Můj klub, který podporuje ze státních peněz přímo sportovní kluby a tělovýchovné jednoty. Samostatný program na údržbu a provoz sportovišť byl navíc zrušen. Mrzí nás to, protože přímé financování do klubů iniciovala Česká unie sportu navzdory výhradám od bývalé ministryně Kateřiny Valachové nebo Jiřího Kejvala, předsedy olympijského výboru.  

To je takový problém počkat, když víte, že dotaci máte dostat?
Dám vám příklad klubu, jenž pracuje s mládeží a potřebuje si vše plánovat, jet na soustředění. Musí přece jet v období prázdnin a kolem nich. Ne teď, když končí rok.

Co s tím mohou kluby dělat?
Banky jim většinou nepůjčí, takže zbývají dvě možnosti. Vyšší členské příspěvky, nebo pomoc od rodičů, města či kraje. 

Ještě by se dali oslovit sponzoři.
Bohužel, firmy se k podpoře amatérského sportu moc nemají. Nejsou k tomu v ČR vhodně nastavené podmínky, nemají důvod.

Dotační programy jsou napsány odborně, v žádostech se dělají chyby. Vnímáte to?
Když zůstaneme u programu Můj klub, tak ten je komplikovaný jak pro sportovní prostředí, tak pro samotné ministerstvo. Funkcionáři bojují s tím, aby rozepsali správně a podle předpisů náklady. Úředníci zase nepochopili metodiku programu.

A vy jako unie můžete pomoci?
Pokud se oddíly obrátí o pomoc se žádostí o dotaci na naše regionální pracoviště, tak ano. A máme z ministerstva informace, že kde jsme pomohli, tam byla žádost bez chyb. Teoreticky mohla být dříve vyřízená.
  
Letos vznikla Národní sportovní agentura, která má převzít i financování sportu. Co si od ní slibujete?
Klíčové je zjednodušit a zprůhlednit celý proces - a takhle jsme se o tom už s Milanem Hniličkou (předseda agentury, pozn. red.) bavili. Ideální by bylo, kdyby se peníze do klubů, ale i ke svazům, dostaly už během února. A těch peněz by mělo být více. A v samostatné rozpočtové kapitole. To znamená že peníze na sport nebudou přesouvány jinam ve školství. Sport teď dostává zhruba sedm miliard, přitom zpět generuje minimálně padesát miliard. 

Říkám si, že sportovní prostředí je v tomto ohledu dost poslušné. Zemědělci by už blokovali magistrálu v Praze, ale sportovci jsou zticha.
Víte, protesty sportovců by byly naprosto neúčinné. Zemědělci mají dotace třeba na čtyřicet procent svého příjmu, oni ještě bez nich mohou fungovat. Sport funguje jinak. Je v područí státu. Úředník má teď takovou moc, že by bez mrknutí oka mohl zastavit financování tam nebo tam. 

Tomu rozumím, strach je silný argument. 
Vím, že mnozí funkcionáři z klubů se vůbec bojí zeptat, protože si nechtějí úředníka poštvat proti sobě. 

V takové situaci je logické, že sportovní kluby zanikají. Může za to stát?
Ne, nebo alespoň ne jen stát. Hodně je to způsobeno tím, že lidé, kteří se vesměs dobrovolně starají o sportovní kluby a jednoty, zestárli. Nyní to nemají komu předat. Podmínky pro dobrovolnou práci nejsou dobré, to by měl stát řešit. Práce zadarmo u mladých netáhne, zvláště když nad nimi ještě stojí člověk s kosou.

Jak to myslíte?
Vezměte si zase ty dotace. Uděláte chybu, bum - trestný čin. A při špatném vyúčtování v klubu ručíte i vlastním majetkem. To všechno vede k tomu, že nám umírá sport v regionech, přestává nám fungovat i fotbal na vesnicích. A to ještě nemluvím o potížích s provozem a údržbou sportovišť, velká část jich patří klubům.

Když odhlédneme od problémů s financemi, co byste teď ve sportu rádi změnili?
Chtěli bychom více podpořit kolektivní sporty. I ve školách. To se v poslední době vytratilo.

Co vím, tak třeba florbal funguje dobře.
Ano, ten jediný ano. Ale jinak neexistuje kolektivní sport, který by byl úzce propojen se školou, byla by tam nějaká stipendia. Vezměte si třeba hokej, národní sport – ono to vypadá, že je vše v pořádku, ale rozhodně není. Děti tráví čas v zanedbaných šatnách, zimní stadiony padají lidem na hlavu. To je třeba napravit, nejen v hokeji, protože jinak na úspěch na mezinárodní scéně budeme čekat dál a dál.

Není problém i v tom, že děti si dnes mohou vybrat ze široké škály sportů?
To bych neřekl. Sportů je plus mínus stejně, stejně jako svazů. Možná je o těch novějších sportech jen více slyšet. Vezměte si snowboard nebo horská kola… V rámci svazů se generují nové sporty a jejich varianty. To je v pořádku. Děti i dospělí často i chtějí sportovat, ale ne soutěžit. Na to kluby většinou nejsou nastaveny. Je to výzva do budoucna.

Dobře, tak jinak. Co říkáte na breakdance, který bude za pět let na olympiádě?
To je špatně. Mezinárodní olympijský výbor se v tomto odklání od ideje sportu jako takového a myslí víc na marketing.