Krkonošská obec byla na nohou. Fotbalové hřiště, kde se setkání konalo, bylo v obležení. „Je to splněný sen. Tolik lidí tady ještě nikdy nebylo," prohlížel si nadšeně davy Sturm, který působí u biatlonové juniorské reprezentace, a na besedy do Kunčic již přilákal Kateřinu Neumannovou či Květu Jeriovou-Peckovou. „Nečekali jsme, že se sejde tolik lidí, jejich zájem byl opravdu velký, a velmi nás to potěšilo," řekl Petr Koukal, trojnásobný účastník olympijských her, který pro páteční odpoledne přijal roli řidiče a podporovatele manželky Gabriely. Jak přiznal, obdobných událostí se slavný sportovní pár nemá šanci účastnit, s ohledem na nabitý program. „Je to naše jediná taková akce mimo všechny naše nasmlouvané povinnosti," potvrdil výjimečnost kunčického odpoledne.

Sporttester nastrčily psovi

Gabriela Koukalová znamená pro sportovní příznivce mimořádnou osobnost. I v malé obci s bezmála šesti stovkami obyvatel snadno odhalila kouzlo ohromné popularity. Chová se přirozeně, je taková, jaká je. Navzdory velkým sportovním úspěchům, medailím z olympiády a mistrovství světa, neváhá přiznat, že je stále dost roztržitá, že někdy rychleji mluví než myslí, práskne na sebe lumpárny z dorosteneckých let, kdy se jí nechtělo běhat a tak přivázala s kamarádkou Jitkou Landovou sporttester na krk psovi, nebo když zapomněla na hotelu v rakouském Ramsau flintu ve skříni. Místo, aby obdivně vychvalovala sponzorské produkty, na rovinu prostě řekne, že se ráda cpe marmeládou po lžících.

Zdržela ji zkouška pažby

Je usměvavá a bezprostřední. Během besedy nemohla kvůli záplavě dotazů zobat z nachystaného občerstvení, aby nemluvila s plnou pusou, zničehonic popadla jahodu a rozpustile ji hodila divákům do prvních řad. Neváhala se ani omluvit za pozdní příjezd. „Nepřijela jsem pozdě kvůli tomu, abych dostála své pověsti, ale kvůli trenéru Rybářovi, se kterým jsme zkoušeli novou pažbu, na které se musí pracovat co nejrychleji, abych s ní mohla začít co nejdřív střílet. Mrzí mě, že jsme nedorazili do Kunčic už dříve, ale naše časové vytížení je tak velké, že to opravdu nešlo," omlouvala se biatlonová šampionka.

Otec chválí proměnu hnojiště

Na tom, že se objevila v krkonošských Kunčicích, měl podíl rovněž otec Gabriely Karel. „Gusta Sturm byl první už někdy před pěti lety, který požádal, aby Gabča do Kunčic přijela na besedu. V jednu chvíli se mi vyhýbala, protože pokaždé, když mě potkala, jsem se jí ptal, jestli už v Kunčicích byla," poukázal na rodičovský nátlak Karel Soukal. S místními se zná více než dobře. „S Gustou jsme se poprvé potkali na pionýrském táboře na Živohošti. To mě bylo osmnáct a jemu devatenáct," zavzpomínal. „Byl jsem v Kunčicích mockrát, dokonce jsme tady jezdili na kajaku." Místní mu připomněli i fotbalová léta. „Jojo, deset let jsem chytal za Dolní Brannou a pak ještě za Jilemnici," přiznal kariéru brankáře. Jako jilemnický patriot si nemohl odpustit příznivou poznámku na aktuální modernizaci areálu Hraběnka. „Jilemnice si takový areál zaslouží. Vždycky se tam střílelo za kravínem u hnoje. Když se obrátil vítr, tak to bylo dost zajímavé. Jako Jilemničák jsem rád, že bude ve městě nový areál."

Dorazil také kamarád Jiřího Šlitra

Za Gabrielovou Koukalovou dorazilo na kunčické fotbalové hřiště hodně lidí. Třísetčlenný had, toužící po podpisech, fotce, selfíčku, byl nekonečný. Patrně nejstarším a velmi zajímavým návštěvníkem páteční akce byl akademický malíř Rudolf Mejsnar. Devětaosmdesátiletý rodák z krkonošské Zálesní Lhoty se proslavil zejména jako textilní výtvarník, vystavoval na světových výstavách v Bruselu a Montrealu a galeriích ve Francii, Rakousku či Německu, kde má dokonce stálou expozici tapisérií. „Hrával jsem v kapele s jejím dědou Tondou Soukalem. Zkoušeli jsme v Horní Branné. Její babička se mi velice líbila. Byla stejně krásná jako Gábinka, málem jsme se vzali," překvapil zajímavým odhalením umělec, který kamarádil s legendárním skladatelem, zpěvákem a hercem Jiřím Šlitrem. „Bydleli jsme vedle sebe v Zálesní Lhotě. Spolu jsme třeba při nástupu nacistů stěhovali celou noc školní kabinet z Dolní Branné do Horní Branné. Jeho otec Josef byl mým třídním učitelem," připomenul.

Rudolf Mejsnar zažil v životě hodně. Jako mnoha lidem, je rovněž jemu sympatické vystupování biatlonové šampionky Gabriely Koukalové. „Nesmírně si jí vážím proto, že nezpychla a má srdíčko. Neletí ke hvězdám. Zdrav lidi, když stoupáš. Aby Tě pozdravili, až budeš padat."