Získala jste ocenění v prestižní domácí anketě a stala se podruhé v kariéře nejlepší českou házenkářkou. S jakými pocity?
Je to krásná cena. Nepatří ale jen mně, ale i mým spoluhráčkám, bez kterých bych tuto cenu nemohla dostat.

Házenkářky sezony
2020/2021

1. Jana Knedlíková
2. Markéta Jeřábková
3. Veronika Malá

V loňském roce jste odehrála nejvíc s partou spoluhráček v norském Kristiansandu. Nyní jste tam získala i českou spoluhráčku Markétu Jeřábkovou, která si tandem v cizině pochvaluje. Je to taková velká výhoda?
Je opravdu hodně znát, že tam máme jedna druhou. Pro mě je to také poprvé, kdy mám v zahraničí českou spoluhráčku. Vzhledem k tomu, že jsme takhle daleko od rodin a přítelů, je to pro nás jedině plus.

Dojdete si i s Markétou pro váš pátý titul vítězky Ligy mistryň v řadě?
To je moc brzy o tom hovořit. Zatím jsme ve skupinové fázi. V ní musíme uhrát takové výsledky, abychom postoupily do čtvrtfinále a dalších bojů. Je to dlouhá cesta.

S druhou partou spoluhráček, reprezentační, jste moc radosti v uplynulém týdnu nezažila. Především porážka s Chorvatskem asi mrzí, že?
Je to velmi smutná porážka. Domnívám se, že naším dobrým začátkem jsme Chorvatky načaly. Bohužel jsme je nedokázaly zlomit úplně. Už na konci poločasu se dostaly do tempa, srovnaly, a druhý poločas už byl v podstatě v jejich režii.

Porážka asi bolí o to více, že k ní došlo v domácím prostředí ve Zlíně, kde jste nastoupily po dlouhé době před vlastními fanoušky.
Je to škoda. Ale je fajn, že fanoušci zase mohli přijít, být s námi a užít si velký zápas.

Už jenom kvůli nim patrně nic v kvalifikaci ještě nevzdáváte. Jak odhadujete další vývoj?
Určitě nic nebalíme. Ještě nám zbývají čtyři zápasy a budeme bojovat dál. Musíme teď dvakrát porazit Ukrajinu (duely se hrají začátkem března příštího roku - pozn. aut.) a doufat v lepší výsledek v Chorvatsku.

Evropská vládkyně z Hájů
Jana Knedlíková (nar. 22. června 1989) začala svoji házenkářskou kariéru v pražských Hájích. Z Hájů přestoupila do Slavie Praha, se kterou dvakrát vyhrála WHIL. Od roku 2014 působila v Maďarsku. Nejprve v Mosonmagyróváru, poté v Györu. S ním vyhrála v letech 2017 až 2019 třikrát Ligu mistryň. V roce 2020 se soutěž nedohrála a před loňskou sezonou přestoupila česká křídelnice do norského Kristiansandu. S ním letos v květnu opět vyhrála Ligu mistryň. Ve finále přispěla k triumfu šesti góly.